Peníze ostatních už došly

Památná věta Margareth Thacherové "nevýhodou socialismu je, že peníze ostatních vám nakonec dojdou" se v těchto časech naplňuje. Stát se křečovitě snaží zdanit vše, co se hýbe a přitom nedokáže před zdaněním utéci. Reálně hrozí začarovaný kruh zvyšujících se daní, klesajících daňových výnosů a poklesu životní úrovně.

Údajně máme pravicovou vládu, což stojí za zamyšlení. Všichni cítíme, že se nám daně zvyšují a přesto zůstává složená daňová kvóta stejná. Jak je to možné? Odpověď je ve struktuře daní. Ta se v posledních letech výrazně změnila od přímých daní k nepřímým a výrazně v neprospěch střední třídy.

Zdá se zajímavá debata o tom, zda je to dobře. Uživateli služeb poskytovaných veřejným sektorem jsou především nízko- a středněpříjmové skupiny, ty vysokopříjmové je nevyužívají nebo tak činí v podstatně menší míře. A je tedy správné, že za služby zaplatí jejich uživatelé, tato argumentace nemá chybu, má však důsledky.

Střední třída byla ochotna užívat veřejné služby a zaplatit za ně cenu, kterou stát od nich požadoval, nicméně to nebyla cena odpovídající nákladům. Zbytek si stát nechával uhradit od vysokopříjmové skupiny, říkajíc tomu solidarita. Tím, že úhrada od vysokopříjmové skupiny není (teď nezáleží proč), musí stát požadovat doplatek po střední třídě, jinak udělá bankrot. Z pohledu střední třídy se jedná o podstatně zvýšenou cenu za služby ve stejném množství a kvalitě, kterou už na rozdíl od té předchozí neakceptují. Budou požadovat snížení ceny při zachování kvality. Státní služby se vyznačují těžkou rigiditou a nebudou toho schopny.

Zastánci přerozdělování budou samozřejmě požadovat opětovný přesun daňové zátěže k vysokopříjmové skupině, tato debata však nemá příliš velký smysl, i kdyby se tak stalo, rozpočet se neustále bude potýkat s deficity. Svět se za poslední desetiletí hodně změnil, ostře vzrostla individuální svoboda. Naše dnešní civilizace stojí na pětici výdobytků, kterými je volný pohyb zboží, služeb, osob, kapitálu a informací.

Volný pohyb osob a kapitálu je hlavním důvodem, proč není možné zdanit vysokopříjmové skupiny. Hlavní důvod, proč se veřejný sektor dostává do potíží. Hlavní důvod toho, že peníze ostatních už došly.

Individuální moc jednotlivce předčila od nějaké úrovně příjmu moc vlastního státu a stát se dostává z pozice suveréna do pozice prosebníka. Osobní svoboda likviduje suverenitu státu řádově vyšší silou než EU, což je mimochodem zdrojem mého nepochopení Strany svobodných občanů, která si vlastně přeje mocnější stát, než občany.

Rovněž rychle přibývá lidí, jejichž osobní moc překračuje moc státu. A díky svobodnému přístupu k informacím tyto procesy akcelerují. Současné vlády nepřikračují k vyššímu zdanění střední třídy a osekávání výdajů proto, že by uznaly argumenty odpůrců přerozdělování, ale proto, že pragmaticky nemají na vybranou, daňové výnosy klesají.

Nárůst svobody a moci jednotlivce by se např. u Laffarovi křivky projevil jejím posunem doleva. Stejně tak ji posouvá doleva i nedůvěra v politiky. Ochota zaplatit daně ministru financí, o kterém si budete myslet, že je zloděj, bude podstatně nižší, než ochota je platit někomu, kdo má vaši důvěru, že s nimi naloží k vašemu užitku.

Z toho všeho plyne, že úkolem dnešních vlád není udržet veřejný sektor tak jak je, není to možné, svoboda socialismus zařízla. Jejich úkolem bude hledat nový rozsah veřejného sektoru, podstatně menší než dnes, který budou občané ochotni financovat s podstatně větší mírou dobrovolnosti, než kdykoliv dříve. Je však potřeba mít na paměti, že vlády rozhodují o velkém balíku peněz a bude pro ně velmi obtížné se ho vzdát. Osobní moc členů vlád je totiž funkcí množství zdrojů, o kterých rozhodují.

Alternativní cestou je omezování svobody ve prospěch státu, což je prakticky nepřijatelné, ani ne příliš účinné a perspektivně vedoucí k chudobě všech. Zastánci přerozdělování budou mít pravděpodobně určité obavy z takové změny, na druhou stranu i pro nízkopříjmové skupiny existuje ve svobodnější společnosti podstatně širší spektrum možností, jak pozvednout svoji životní úroveň, než ve společnosti nesvobodné.

Není to volba, to je prostě přirozený stav světa, kterému je třeba se přizpůsobit. Navíc, copak někdo vážně věří tomu, že Kalousek nebo Sobotka povedou jeho osud lépe, než on sám?