Povinné očkování proti covidu se zdá být ve veřejné diskusi sprostým slovem, přitom by nemělo zapadnout, že se jedná o společensky nejlevnější řešení problému.
Očkování je bezpečné a účinné
Vzhledem k množství vyočkovaných dávek se nepřestávám divit tvrzením o nevyzkoušených vakcínách. Je jen málo látek ve farmacii, které prošlo takovýmto drobnohledem v přímém přenosu a bylo aplikováno tolika lidem. Vedlejší účinky jsou přitom minimální, vyjádření v procentech vyžaduje před samotným číslem několik nul za desetinnou čárkou.
Namísto zařazení tohoto očkování mezi povinná, kam patří dětská obrna, tetanus, záškrt, černý kašel atd. jsme nabídli pouze očkování dobrovolné v naději, že dostatečná část populace bude zodpovědná, nechá se dobrovolně naočkovat a získáme tak dostatečnou kolektivní imunitu.
S nástupem delta mutace se ovšem zamýšlené parametry výrazně změnily. Britský příklad ukazuje, že dobrovolná proočkovanost 68% nestačí k zamezení přetížení zdravotnického systému a vnímání země jako bezpečné ze strany ostatních zemí, což vzhledem k turistickému ruchu není vůbec banální otázka. Proočkovanost v ČR dosahuje 58%. Počet nemocných i hospitalizovaných roste a to rychleji, než předpokládal rizikový scénář. Přitom jsme ani na okamžik neměli návrat do normálu. Nosit roušky v obchodech a MHD samozřejmě normál není a nemůže být.
Zároveň data jednoznačně ukazují, že se jedná o problém neočkovaných. Přes 75% lidí v nemocnici jsou lidé neočkovaní, jejich průměrný věk je 57 let, 25% očkovaných má průměrný věk přes 75 let a vícero zdravotních komplikací.
V době, kdy to ukazovala data z USA a Británie nejvíc Českem rezonoval názor opřený o jakousi studii, že očkovaní šíří virus stejně jako neočkovaní. To je úplná pitomost z logiky věci navíc jednoznačně vyvratitelná daty. Přesto mě šokovalo, jak se tou studií (kterou pravděpodobně málokdo četl a šířila se spíše její pomýlená interpretace) oháněli i vzdělaní lidé, kterých si jinak velmi vážím.
Náklady a výnosy
Nechci se primárně zabývat epidemiologickou otázkou, ale otázkou ekonomickou. Kolik nás stojí rozhodnutí o dobrovolném, nikoliv povinném očkování?
Na jedné straně nerovnice budeme mít náklady očkování, počítejme zhruba 500 Kč za jednu dávku pro zhruba 9 M lidí nad 12 let ve dvoudávkovém schématu a jsme na 9 mld. Kč.
Na druhé straně zde máme testování 11,4 M PCR testů po 800 Kč, 28,5 M antigenů po 250 Kč což dává 16,2 mld. jen za testy. K tomu přičtěme náklady na hospitalizované a na jednotkách intenzivní péče, náklady na mrtvé, pokud tedy umíme vyčíslit lidský život. Každopádně to máme rozdílové desítky miliard jen na těchto přímých nákladech.
Na kolik ta legrace vychází celkově? HDP ČR v roce 2019 dosáhlo 5 647 mld. Kč. Na přímém propadu v roce následujících o 5,6% jsme přišli o 316 mld. Kč. Přišli jsme ale nejenom o ten propad, ale i o predikovaný 3% růst, což je 169 mld. 485 mld. celospolečenské ztráty za jediný rok. A to bychom neměli opomínat umělé udržování pracovních míst, které výrazně zhoršilo produktivitu práce (za téměř tytéž příjmy jsme vyprodukovali méně), což ekonomika srovná vyšší inflací.
Stojí hospodářská ztráta 485 mld. ročně za odmítání povinného očkování?
Špatné a horší alternativy
Tak určitě existují cesty k dosažení normálu i bez povinného očkování. Portugalsko dosáhlo proočkovanosti přes 85%. Kampaň za očkování vedla výrazná osobnost, ponorkový admirál, který protesty proti očkování utnul v zárodku, když osobně bez ochranky šel diskutovat mezi protestující. Malá bitva, která vyhrála válku. V Česku má největší charisma červená mikina pana Hamáčka, s odstupem za ní Hamáček sám, pak ztřeštěný chaotický Stbák a jeho zakřiknutý právník. Ne, to co se povedlo v Portugalsku se tady nepovede ani náhodou.
Pak je tu možnost týrat neočkované tak dlouho, až se raději dají očkovat. Nařizovat kontroly v hospodách, u zaměstnavatelů, nepouštět neočkované do práce. Zdá se to možná jako dobrý nápad, jak dotlačit proočkovanost výše, ale je to dost amorální a nechává to ve společnosti zbytečně mnoho konfliktů. Dělat očkování skrytě povinné těmito metodami je nedůstojné a nezodpovědné.
Poslední alternativou je krutý darwinismus, kdy se budeme tvářit, že covid už není, vše rozvolníme a necháme neočkované za jejich přesvědčení umřít. Bylo by to kruté a možná i fér, kdyby ovšem neočkování nezpůsobili zhroucení zdravotní péče i pro očkované. Morálnost politického rozhodnutí, které má za následek tisíce mrtvých, je problematická a ve srovnání s rozhodnutím o povinném očkování prostě nemůže obstát.
Je to stát a jen a pouze stát, kdo může vyžádat povinné očkování, zda nad 15 let, 12 let nebo jinou hranici není zas tak důležité. Důležité je vědět, že militantních odpůrců očkování je zlomeček, jakkoliv jsou možná nejhlasitější. Drtivá většina neočkovaných se neočkuje z pohodlnosti, protože je do toho nic nenutí. Nemá je do toho nutit zaměstnavatel, ale právě stát, v jehož čele musí stát dostatečně silný lídr, který bude schopný odsát ze společnosti tu dávku negativních emocí s tímto rozhodnutím spojenou.
Někteří lidé budou prskat jako křečci, ale povinností státu je chránit zdraví a majetek svých občanů. 35 tisíc mrtvých a 485 mld. ztráty ročně je velmi pádný důvod, proč do povinného očkování jít. Doposud tu chyběla odvaha o něčem takovém pouze mluvit. Nyní je ale zjevné, že vývoj je horší, než jsme očekávali a ztráty lidské i finanční se zopakují.
Odmítání očkování je vítězstvím středověkého tmářství, jeho využití naopak úspěchem lidské civilizace. V roce 2020 jsme očkování k dispozici neměli. Od okamžiku, kdy ho máme, jsou všechny ztráty lidské i finanční zbytečné.
