Nedoceněná jaderná energetika

Dnešní HydePark s paní Drábovou byl bezesporu jedním z nejzajímavějších vůbec. Protože se tam hovořilo především o bezpečnostních a technologických otázkách, nabízím doplnění diskuse o ekonomii, která je možná vůbec nejkonfliktnější plochou tohoto tématu.

Začneme potřebností. Všechna ta tvrzení, že Temelín III a IV vlastně nepotřebujeme, protože 20% elektřiny vyvážíme a máme zde prostor pro úspory, jsou od základu mylná. Spotřeba elektřiny ve společnosti vždy roste, bez ohledu na efektivnější využívání. Naivní představy ekologických aktivistů, že spotřeba elektřiny může dokonce klesat, se zakládají pouze a jen na zbožném přání. V historii po celém světě klesající trend spotřeby elektřiny nenaleznete. Tolik jedna rovina.

Druhá důležitější potom je, že o té potřebnosti nebo nepotřebnosti rozhoduje investor. Je to ČEZ, který do projektu vloží svoje zdroje a počítá s určitým vývojem spotřeby elektřiny, aby se projekt zaplatil a přinesl zisk akcionářům (včetně státu, který drží přes 60% akcií). Logicky je to ČEZ, který by měl i vybírat výsledného dodavatele a to především na základě ekonomické výhodnosti řešení. ČEZ je a musí být ziskově orientovaná firma, která vyhledává další příležitosti, jak přinést přidanou hodnotu svým akcionářům a to platí nezávisle na tom, zda ČR vyváží 20%, -20%, 50% či jiný podíl zde vyrobené elektřiny (nevyváží ČR, ale výrobci z ČR, překvapuje mě, jak mnoho lidí si to neuvědomuje).

Jaderná elektrárna je de facto fabrika na elektřinu, ne příliš výjimečná. Musím se usmívat, když slyším řeči o zásadním strategickém rozhodnutí. Na Temelíně není strategického téměř nic, pokud jde o ČR jako stát. Pro ČEZ je to významná investice, nic víc. Pro Atomstrojprojekt, Arevu a Westinghouse se jedná o strategickou příležitost prokázat, že jejich reaktory nabízí ten nejlepší poměr ceny a výkonu pro další zákazníky. Pro politiky ČR to představuje skvělý marketing, příležitost být vidět a tvářit se důležitě.

Závislost na Rusku je roztomilé spojení. Špatná by byla tehdy, pokud by Rusko mohlo významně ovlivnit chod energetiky, což ovšem nemůže. Palivo se naváží i nakupuje na dlouhé období dopředu, všechny firmy potřebují zisky, ty ruské nevyjímaje. Nedodají, nedostanou zaplaceno. Obchodní závislost je důležitá v tom, že závislé jsou obě strany navzájem, jednostranná závislost v obchodě neexistuje. Zásoby paliva vydrží na roky. Protože je ekonomie o nákladech a výnosech, řekněme si, co by mohlo získat Rusko, pokud by "zneužilo" naši závislost. Maximálně prezentace síly. Jaké jsou náklady takové prezentace síly? Že ruské firmy ztratí důvěryhodnost, Atomstrojprojekt postaví málo reaktorů nebo žádné, všechny státy omezí odběr surovin z Ruska, ruským firmám propadnou zisky, propadne daňový výběr, na Rusko vlétne hospodářská krize. V rozporu z přesvědčením většiny zdejších obyvatel není Česko středem světa, natož vesmíru a představa ruského vyděračství patří do říše sci-fi.

Ekologie jaderné elektrárny je asi tou nejméně doceněnou stránkou. Jaderná elektrárna je vůbec nejčistčí fabrikou, jakou si lze představit. Bez hluku, CO₂,jiných splodin, malé množství odpadu. Že je radioaktivní? Nevadí, umíme ho uklidit i znovu využít. O jaké fabrice můžete říci, že všechny své odpady prostě vezme a uloží na bezpečné místo? Ostraváci by mohli vyprávět. Doprava materiálů zrovna tak. Srovnáte-li jakoukoliv výrobnu, přepravuje řádově více nákladu, než jaderná elektrárna, má vyšší nároky na dopravu a tedy způsobuje vyšší zátěž. Byl by zajímavý test nechat lidi bydlet měsíc vedle jatek, měsíc vedle jaderné elektrárny a následně jim dát vybrat, který z těch dvou provozů by měli za domem radši (odpověď ani jeden není možná).

Ekonomicky jsou jaderky nejlepší elektrárny. Mají 20letou návratnost, ale také 60letou životnost. Navíc je palivo snadno přepravitelné, skladovatelné, objemově nenáročné. Ředitel ČEZu Martin Roman přímo na VŠE na jaře prohlásil, že pokud by nebyl předpoklad pohybu cen elektřiny vzhůru, nestavěl by ČEZ žádné jiné elektrárny, než jaderné. Ekologičtí aktivisté ještě namítají, že v ceně nejsou náklady na likvidaci nebo výzkum. Je zjevné, že nerozumí ani ekologii, natož ekonomii. Pokud by to chtěli srovnávat, museli by náklady výzkumu a likvidace napařit i ostatním zdrojům. Pro ekonomy by nemělo být překvapivé, že takové srovnání by ve svém důsledku bylo téměř vyrovnané. Tržní principy se nezapřou ani v odvětví, do kterého často mluví vlády, protože všechny vlády alokují zdroje přibližně stejně špatně. Náklady na výzkum jsou promítnuty v pořizovací ceně, náklady na likvidaci v ceně elektřiny, ze zákona tvoří jaderky fond pro konečné zakonzervování.

Jaderné elektrárny jsou v naší společnosti podceněny co do hospodářského přínosu a nadhodnoceny co do politického významu. Snad ve výhledu zmoudříme.