Po amnestii Václava Klause a pádu jeho obliby na bod mrazu se Miloš Zeman obává institutu milosti jako čert kříže. A jak populisticky slíbil, tak také učinil, neboť své slovo drží, i kdyby to sebevětší hloupost byla. Miloš Zeman se "delegováním" milostí na ministerstvo spravedlnosti dopustil daleko horšího zvěrstva, než Václav Klaus amnestií.
Milost je akt odpuštění. Akt, kdy dostává odsouzenec od společnosti druhou šanci jménem nejvyššího ústavního činitele. Prezident je morální autorita dostatečně zralá, aby za společnost učinil rozhodnutí, zda si odsouzenec druhou šanci zaslouží či ne.
Pominu, že pana Zemana je velmi obtížné představit si jako morální autoritu. On udělal z institutu milostí algoritmus, jež nemá s odpuštěním, smyslem milosti, absolutně nic společného. Místo sebe postavil automat na ministerstvu spravedlnosti s razítkem ne, zbývá naděje, že žádost o milost projde druhým automatem, Milošem Zemanem samým, který prověří, zda spadá do jeho škatulky, a pokud ne, rovněž milost zamítne. Na to stačí naprogramovat počítač a žadatelům o milost předložit formulář, který počítač vyhodnotí, lidé nejsou třeba. Tohle je samozřejmě špatně.
Milost není něco, kde by byla dána nějaká jasná čára, kdo si ji zaslouží a kdo ne. Proč pořád hledáme pro všechno škatulky? Umění myslet a nezávisle posuzovat, zda si osoba, která má za sebou jedinečný životní příběh, zaslouží dostat druhou šanci, je dáno pouze moudrému člověku, stroj takové schopnosti nemá. Vůle Miloše Zemana proměnit se ve stroj, který nedělá chyby a tudíž udělenou milostí nikoho nenaštve, je proti smyslu milosti a zároveň projevem slabosti jeho osobnosti.
Samozřejmě, že milost je velmi silný nástroj, který jde proti rozhodnutí soudu. Nejde tam o spravedlnost, ale o něco ještě nad ní. A právě proto je tato pravomoc svěřena prezidetskému úřadu, aby se nejvyšší ústavní činitel zabýval těmito osudy a po pečlivém zvážení všech pro a proti rozhodl, zda jménem společnosti udělí odsouzenci druhou šanci nebo nikoliv. To je role prezidenta, jeho právo i povinnost zároveň.
Chování Miloše Zemana je stejné, jako přihlásit se do firmy na pozici obchodníka a zároveň odmítat komunikovat s klienty. Pokud se někdo stane prezidentem, musí brát funkci se vším, co k ní náleží.
Jak to řešit? Držet linii. Zbytek politické reprezentace nesmí Zemanovým kouskům ustupovat, prezidentský úřad musí zůstat zachován v tom rozsahu, v jakém je. V pravomocích prezidenta bychom neměli měnit ani čárku. Jediné řešení je zvolit si za čtyři roky lepší osobnost a špatný výkon prezidentské funkce budeme muset přetrpět jako trest za naši špatnou volbu. Jaký volič, takový prezident. Do příští volby tedy přeji více moudrosti.
Jsou-li vám mé články a názory sympatické, je možné se mnou být ve spojení přes facebook skrze "to se mi líbí" stránku: www.facebook.com/martinprochazka007
