Když si ČNB hraje na Boha

Dne 7.11.2013 skončilo více než desetileté období, během kterého ČNB nepřistupovala k intervencím na devizovém trhu. Dnes však nechala propadnout korunu vůči euru téměř o korunu, aby podpořila ekonomiku. Taková podpora ekonomiky se ovšem může šeredně nevyplatit.

Měnový kurz je standardně řízen tržními silami, nabídkou a poptávkou. Poptávka po české koruně je tvořená nákupy českého zboží ze zahranicí, korunových cenných papírů (akcie, dluhopisy,...) či nákupy českých aktiv  -nemovitosti, podniky. Nabídka české koruny je dána nákupy zboží ze zahraničí, nákupy cenných papírů v jiných měnách, než v koruně, či nákupy zahraničních nemovitostí, podniků.

Díky tomu, že takové transakce provádí mnoho subjektů o své svobodné vůli, je takto tvořený kurz stabilní a osciluje okolo kurzu rovnovážného. Není pochyb, že někdo by uvítal korunu silnější a někdo slabší, čím dál tím víc však platí, že nejdůležitější je kurz stabilní.

ČNB však to, co dělá, nedělá z důvodu kurzových, ale z důvodů řízení cenové hladiny, naplnění inflačního cíle. Řízení cenové hladiny je ještě ošemetnější než řízení měnového kurzu. Pro rovnovážnou cenovou hladinu je důležité celkové množství statků v ekonomice, které lze za danou měnu nakupovat a množství měny, která je k dispozici. Je prakticky nemožné spočítat obě tyto veličiny.

Bohatství, vůči kterému je srovnatelná cenová hladina, je veškeré v minulosti vyprodukované zboží, investiční majetek a pozemky, od čehož se musí odečíst spotřebované zboží a amortizace investičního majetku. Nezní to tak složitě, přesto neexistuje žádný způsob, jak přesně ocenit, jaké bohatství je k dispozici a dokonce ani nelze určit přesně jeho přírůstek nebo úbytek. 

A množství peněz v ekonomice? Nejrozšířenější omyl mezi běžnou populací je, že množství peněz v ekonomice stanovuje centrální banka. Centrální banka nic takového nedělá, ona pouze množství peněz v ekonomice ovlivňuje. Emitenty peněz jsou především banky komerční a množství peněz je do značné míry ovlivněno jejich úvěrovou politikou. A jejich úvěrová politika je pouze z části ovlivněna ČNB, mnohem větší vliv má globální politika bankovních skupin, která je odvozená od podmínek globálního trhu. Vliv národních vlád i národních politik centrálních bank neustále klesá, nutno říci naštěstí.

Inflace, kterou sledujeme a podle které sleduje inflační cíl ČNB, není nic více, než přesný součet nepřesných čísel. Je to jen sledování cenových pohybů vybraného spotřebního koše, který může být vysoce vzdálen od reality. Především nikdy nedokáže pobrat ekonomický kontext, je to jenom číslo. Pokud by měla být činěna rozhodnutí na základě takového čísla, mohl by to dělat počítač. Proto máme bankovní radu, kde sedí lidé moudří, kteří zvládají brát v úvahu široké souvislosti. Pardon, měli by.

Hrozba deflace (která nemusí být ani škodlivá a od které je do nebezpečné deflační spirály velmi daleko), kterou ČNB argumentovala, se ukázala býti mylná. Navíc hurá útok za inflaci může pravděpodobněji přinést stagflaci (růst inflace při hospodářském poklesu) než reálný růst. Následné rozmělnění o podpoře ekonomiky a výzvy ke koupení českého jogurtu místo německého, mě děsí možností, že si bankovní rada právě dočetla učebnici ekonomie a jde si to zkusit v praxi. 

Jakákoliv centrální banka, vědoma si všech okolností, by vždy měla dobře vědět, že nemůže být hybatelem událostí. Hybatelem událostí by měl být vždy trh. Co je to trh? Trh jsem já, trh jste vy. Jsou to milióny drobných rozhodnutí nás všech o tom, jak bude vypadat svět kolem nás. Co si nakoupíme, do čeho vložíme volné prostředky, jaký podíl našich zdrojů spotřebujeme hned, jaký později. Tato rozhodnutí se nám činí nejlépe, pokud je prostředí předvídatelné a stabilní.

Hlídání stability a předvídatelnosti prostředí náleží centrální bance. Avšak její krok nebyl ani předvídatelný, ani nepřispěl ke stabilitě. Otevřel pandořinu skříňku devizových intervencí, politického rozhodnutí namísto rozhodnutí trhu. Zaplatíme za to nestabilitou a inflací.

Čím dříve se koruna vrátí na volný kurz, tím lépe pro nás pro všechny. V bankovní radě nezasedají bohové, ale jen lidé. A to ani ti nejlepší, ani nejchytřejší. Nepřísluší jim zasahovat ekonomice hromové rány. Jejich dětinská vzpupnost k tržnímu kurzu naznačuje, že tam ani sedět neměli.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pro přímou diskusi o tématech politiky a ekonomie či pouhé vyjádření sympatií k mým názorům se se mnou můžete nově spojit na facebooku:

www.facebook.com/martinprochazka007

Proč 007? Agenti teď frčí ;)