Situace na východě Ukrajiny probudila po letech zájem o českou armádu a její připravenost na konflikt se silným nepřítelem typu Putinova Ruska. Objevilo se volání po vylepšení branné povinnosti, dokonce i Bohuslav Sobotka se přihlásil v americkém časopise k našemu členství v NATO tak silně, že pokud by uměli jeho spolustraníci anglicky, nejspíš by ho za to zpražili.
Asi není nikdo na pochybách, že bojeschopnost české armády není nijak oslnivá. Profesionální armádu tvoří 19-22 tisíc vojáků. Není voják, jako voják, různé články se shodují, že bojeschopných do první linie je asi 6 tisíc vojáků. Můžeme vysílat malé jednotky za hranice a ty vskutku odvádí excelentní práci, ale na velkou válku nejsme připraveni ani náhodou.
Četl jsem i názory, že by pomohla aktivizace branné povinnosti, povinná vojenská cvičení atd. Zároveň však chybí armádě vybavení i pro vojáky profesionály, takže cvičení by asi vypadalo tak, že by si civilisté nakoupili za své outdoorové vybavení a vyráběly by se luky a šípy.
Pokud chceme mít bojeschopnou armádu, není na místě tesknit po starých časech, kdy se obyvatelstvo nahnalo do zbroje (kterou pro něj nemáme a reálně ji ani mít nelze). Přeci jenom armáda pro 21. století musí mít razantně jiné parametry, než ta ze století 20.
Začít musíme u armády profesionální. Tím, že se jí dá smysluplná struktura a rozpočet, který zajistí profesionálním vojákům vybavení. Ne obyčejné, ale to nejlepší dostupné. Naše profesionální armáda nikdy nebude velká, ale to neznamená, že nemůže patřit mezi to nejlepší na světě. Vybudujme ji excelenci a vraťme ji hrdost. Připravme se na to, že to bude něco stát.
Peníze nejsou zas takový problém, pouhý týden poté, co ministr Babiš vysvětloval, že kvůli výpadku příjmů nelze snížit spotřební daně z pohonných hmot, našel někde zázračně 16 mld. a stejně zázračně je ve spolupráci s ostatními ministry rozfofroval. K naplnění závazku 2% podílu HDP na obranu by měl být rozpočet armády nějakých 78 mld. Kč, realita je nějakých 48 mld.
Rozpočet na obranu by neměl vzrůst skokově, ale podle potřeby. Armáda se musí zbavit zbytečných nemovitostí, rekreačních objektů a dalšího nepoužívaného či neužitečného majetku a naopak nabrat to, co je třeba pro její efektivní bojeschopnost.
Pokud dostane naše armáda kvalitní architekturu ve skladbě bojové techniky - početnější nadzvukové letectvo s Gripeny, vrtulníky AH-6 Little Bird (existuje i v bezpilotní verzi) vyztužené několika AH-64 Apache; tankové vojsko by se mělo rozrůst, aby byla armáda schopna kontrolovat větší území a držet pozice i proti silnému nepříteli, zvážit lze i krále tanků M1A1 Abrams. Klíčová bude výbava nové protivzdušné obrany, jejímž novým zajímavým prvkem mohou být railguny, pořádné radary i špičkové vybavení pro vojáky. Při srovnatelném množství zdrojů může být naše armáda bojeschopnější o stovky procent. To je první linie.
Druhá linie? Nedává příliš smysl nahánět do zbraně brance, jednak není dost vybavení a učit obraně země člověka, který to odmítá, lhostejno proč, je prostě ztráta času. Učit bojovým dovednostem nácky a komunisty je ještě horší. Což neznamená, že by armáda neměla pracovat na participaci občanů při obraně země. Nejlepší je posílení aktivních záloh, případně využití modulových kurzů. Ostatně dovednosti jako střelba či jízda tankem se prodávají i jako zážitky, tak proč by nedokázala takové zážitky pro své občany nabídnout i armáda? Tito lidé se pak v případě ohrožení země spíše budou hlásit sami, budou odhodlaní a díky dříve získaným dovednostem i užiteční.
Třetí linii by teoreticky tvořili ti ostatní, ale zde je přijímání jakýchkoliv opatření takřka zbytečné. Zbraňové sklady? Až bude tahle linie třeba, bude se zbraní povalovat po zemi dost. Je možné mít lokální síť zbrojnic založených na integrovaném záchraném systému, ale vystává otázka zabezpečení skladů a údržby vybavení v použitelném stavu, nákladů, rizik a přínosů, myslím, že to dobře vyjít ani nemůže. Soustřeďme se tedy na první dvě linie a pak hlavně na tu nejmocnější zbraň, kterou může jakýkoliv národ disponovat - vzdělanost.
Je to vzdělanost, která nám umožňuje chápat svět, chápat naši historii a odpovědně tvořit budoucnost. Když slečna, které je 22 let, odpoví na anketní otázku co se stalo v srpnu 68 tak, že je to již dávno, co z dějepisu maturovala a nepamatuje si, něco je špatně. Strašně špatně. Sebevětší vojenská síla nás nedokáže ochránit před vlastní hloupostí, která je nebezpečná jak v době války, tak v době míru.
Jsou-li vám mé články a názory sympatické, je možné se mnou být ve spojení přes facebook skrze "to se mi líbí" stránku: www.facebook.com/martinprochazka007
