Odpůrci eura se snaží dokolečka opakovat, že euro škodí a ničí Řecko, není tedy vhodné ani pro Česko. Nic z toho ale není pravda. Česko do eurozóny patří a raději se posaďte - Řecko tam může patřit také!
Po pořádku - nejprve je třeba vyvrátit mýtus, že euro způsobilo řeckou krizi. Nezpůsobilo. Řecká krize je způsobená nepružným trhem práce, příšernými podmínkami pro podnikání a neefektivním a přebujelým veřejným sektorem. Dokud se tato fakta nezmění, bude Řecko odsouzeno k chudobě bez ohledu na placení eurem, drachmou nebo zlatem.
Největší mýtus kolující po Česku říká, že nekonkurenceschopnosti se země může zbavit devalvací. Tak samozřejmě, jako by žádná jiná opatření ke zvýšení konkurenceschopnosti neexistovala. Jenomže pokud zůstane Řecko v ostatních aspektech tak příšernou zemí, bude devalvovat, devalvovat... a pak devalvovat.
Problém je, že šestkrát devalvovaná měna neznamená kvalitu jako šestkrát destilovaná vodka. Ba právě naopak. Neustálé znehodnocování měny vede nakonec k vysoké inflaci a makroekonomické nestabilitě typu Zimbabwe, které to s těmi devalvacemi dotáhlo zatím nejdál a přesto moc konkurenceschopně nevypadá.
Jsme u mýtu dalšího - že Řecko do eurozóny nemělo vstupovat. Ještě se to občas podává tak, že ta zlá Evropa je do toho zatáhla. Ale ne, Řekové vstoupili do eurozóny dobrovolně a nemyslím si, že vstup do eurozóny byl z jejich strany něco hloupého, naopak to byl výborný tah. Členství v eurozóně snížilo razantně náklady na obsluhu veřejného dluhu a dalo tak nebývale volné ruce k provedení reforem. Chyba Řecka nebyla v přijetí eura, ale v rezignaci na reformy. Bez eura by si za jinak stejného reformního úsilí vedlo stejně špatně.
Proč se vůbec obtěžujeme Řecku pomáhat? Řecko bylo vždy divné. Upřímně, nenajdete žádnou jinou zemi, které by po vstupu do EU nezrychlil růst HDP. V tom bylo Řecko opravdový unikát. A jsou názory, že Řecko nikdy nemělo nejen na eurozónu, ale ani na EU.
Ale bylo to politické rozhodnutí. Dalším velkým mýtem je, že na politických rozhodnutích je něco z principu chybného. Tak to není, politická rozhodnutí je třeba dělat a důležitým politickým rozhodnutím bylo udržet v Řecku demokracii a nedopustit pád do sovětské sféry vlivu. Neměli bychom vyloučit Řecko z klubu Západu ani dnes, protože i kdybychom měli zaplatit Řekům všechny jejich závazky, je to levnější, než kdyby putinovské Rusko de facto ovládalo Balkán.
Nemá ovšem smysl usilovat o řeckou přízeň za každou cenu, alespoň část řecké společnosti musí sama chtít patřit k Západu a musí akceptovat povinnosti, které z takové příslušnosti plynou, přičemž dodržování závazků musí být samozřejmé.
Záchrana Řecka proti jeho vůli není možná. Řekové musí pochopit, že jejich možnost volby je značně omezená. A bude čím dál omezenější v čase, jak se bude bez dohody s věřiteli propadat ke kolapsu ekonomiky. Není možné myslet si, že věřitelé jsou povinni respektovat demokratickou vůli lidu. Nejsou. Koho chleba jíš, toho píseň pěj, je to tvrdé, ale pokud jste zavázáni, dobrovolně se vzdáváte části své svobody a nárok na to odmítnout plnit své závazky, protože jste se tak demokraticky rozhodli, neexistuje.
Pokud nebude možné uzavřít dohodu se Syrizou, země bude v platební neschopnosti, lidé budou živořit a pravděpodobně už nová vláda bude muset hledat v mnohem horší situaci úplně nový recept na obnovu země. Před reformami zkrátka není úniku.
---------------------
Jsou-li vám mé články a názory sympatické, je možné být se mnou ve spojení přes facebook: www.facebook.com/martinprochazka007
