Donutit Kaddáfího položit krále

Kaddáfí je zločinec, nikoliv cvok nebo hlupák. Celá situace v Libyi připomíná šachovou partii, kdy na jedné straně sedí jeden dobrý hráč a na druhé straně haštěřivá společnost, která neví, co vlastně chce.

Svého času jsem také hrál šachy sám proti více lidem a přestože mě pokaždé mohli porazit a občas někteří ze skupiny přišli na správné tahy, prohrál jsem málokdy. Aby byla libyjská operace úspěšná, musí za stoleček v prvé řadě usednout dostatečně autoritativní hráč, který může názorům ostatních naslouchat, ale nebude na jejich základě zahazovat svou odpovědnost za výsledek-on rozhodne.

Kaddáfí bude hrát tak dlouho, dokud to pro něj má smysl, dokud existuje pravděpodobnost neprohry- alespoň pat. A ta zatím stále existuje. Po schválení rezoluce o bezletové zóně oznámil příměří, čímž mezinárodní společenství zmátl. V "příměří" zmasakrovaly jeho jednotky snad nejvíce lidí od začátku konfliktu, prostě doufal, že v době, kdy se objeví první stíhačky, už žádná rebélie nebude. Nezdařilo se, ale bitva pokračuje.

Je si vědom, že v jeho prospěch hraje čas i civilní oběti. Proto nařídil svým přeživším jednotkám vstup do obydlených částí měst, kde je šance vyššího počtu civilních obětí při bombardování. Proto živé štíty z lidí, kteří Kaddáfího "milují".

Přes likvidaci těžké techniky je zde stále pěšák se samopalem, kterého ze vzduchu tak snadno zlikvidovat nejde, zejména, pokud vstoupí do zástavby. Ti Kaddáfího pěšáci jsou vycvičení a disciplinovaní, což se o povstalcích říci nedá. Stále mohou prohrát. Jak z toho ven?

Svět je širší než šachovnice. Kaddáfí potřebuje šanci na "neprohru" mimo bitevní pole. Zřetelný signál, že jediný způsob přežití spočívá v položení krále, tedy složení zbraní libyjské armády a v předání moci. Že může žít relativně pohodlný život klidně někde ve stanu v Evropě či jinde. Že může být světem viděn jako mírotvůrce, třeba i dostat nobelovku. Že ho po předání moci nečeká osud Ceauceska. Zkrátka aby se mu vyplatilo se na Libyi vykašlat a jít do důchodu.

Dokud ovšem bude existovat šance na neprohru na bitevním poli, nehne se odtamtud, pořád by to byla cennější neprohra, než exil. Proto je potřeba takovou možnost rázně vymazat.

Je třeba jasně sdělit, že operace ukončuje působení Kaddáfího v čele Libye. Že jeho jednotky se mají neprodleně stáhnout z měst na základny a tam složit zbraně. Že pokud bude Kaddáfí v útocích pokračovat, nebudou západní státy váhat ani s pozemním úderem. Nejsem jeho zastánce, ale fakticky není možné ho vyloučit, má-li být operace úspěšná. Pokud řekneme, že pozemní operaci v žádném případě nepřipustíme, Kaddáfí se podle toho zařídí a bude hrát dál.

Aby alespoň teoreticky mohlo zůstat jen u hrozeb, musíme nabídnout všem skupinám nepřítele nějakou přijatelnější alternativu než vězení nebo smrt (nebo "neprohru"). Pro žoldáky to může být odeslání domů s kapesným, pro Kaddáfího slušný exil. Jinak hrozí rozdělení Libye a vleklá válka, nic co by dělalo Evropu bezpečným místem.

Pokud se podaří takto konflikt zastavit, rozhodnutí už je na Libyjcích. Zástupci kmenů a jiných sil v Libyi se musí sejít a debatovat o dalším směřování země. Abychom se dostali až sem, je třeba mír vynutit silou. Hráči pokládají krále, jen když už nemají zbytí.