Mnohé bylo již napsáno o nesmyslnosti progresivního zdanění, přesto se vrací jako bumerang a kromě fyzických osob by měla mít v některých fantazijních programech několik pásem i daň pro právnické osoby. Zopakujme si tedy, proč je to nesmysl.
Zastánci progresivního zdanění mají v zásadě dva argumenty. Že je daňová progrese v Evropě normální (to je ten častější a hloupější) a že zdanění vyšších příjmů nebolí dotyčného tolik.
Začneme tím jednodušším: Daňová progrese je v Evropě rozšířená zejména proto, že stát je otesánek úplně všude, neustále hledá další kořist a lovit lze spíše tam, kde ještě něco zbývá. To neznamená, že je daňová progrese normální nebo v pořádku, jen důsledek toho, že se stát snaží urvat, co se dá. Stát typu "Otesánek" je špatný vzor pro naše směřování. Celosvětovým trendem je snižování daňové progrese směrem k proporcionálnímu zdanění.
Druhý argument "tolik to nebolí" je o poznání zajímavější. Má totiž ekonomické jádro ve faktu, že každá další koruna je pro nás méně cenná, než koruna předchozí. Teoreticky bychom tedy měli být schopni s vyšším příjmem zkousnout i vyšší sazbu.
Vtip spočívá v tom, že se jedná o relativní hodnotu. Můžeme říci, že následující koruna je pro nás méně důležitá, ale už nemůžeme říci, jak moc je pro nás důležitá. Kromě toho, lidé nejsou homogenní a 81111. koruna může mít pro pana Nováka vyšší hodnotu, než 21111. koruna pro pana Vopičku.
Progresi nelze nijak správně nastavit, bude nespravedlivá úplně vždy a vždy bude trestat schopné a úspěšné, kteří moc dobře vědí, jak naložit s každou korunou i při velmi vysokých příjmech. A prakticky vždy s ní nakládají efektivněji, než stát.
Se solidaritou nemá daňová progrese už vůbec nic společného. Jak vyplývá z definice solidarity, jedná se o dobrovolnou pomoc někomu jinému bez očekávaného profitu. Pokud vám finanční úřad prostě sebere polovinu výplaty, co je na tom solidárního?
Ostatně pojetí solidárního přerozdělování ze strany státu je také trochu zvláštní, prostřednictvím veřejných zakázek se totiž přerozdělí značné množství peněz do kapes lidí, kteří mi nikdy nepřipadali jako sociální případy. Toto přerozdělování je masivnější, než sociální transfery.
Nevím zda má vůbec smysl vyjadřovat se k takové bláznivině, jako progrese pro právnické osoby, udělám to tedy velice stručně. Mám-li čtyři provozovny a jako celek by mi firma spadla do vyššího daňového pásma, prostě z toho udělám čtyři menší firmy a pane Sobotku, pane Mládku, víte, co mi můžete...
Z hlediska zahraničních investic to bude ještě jednodušší, korporace podle toho naplánují strukturu svého byznysu tak, aby byly výnosy skrze globální sítě realizovány v daňově přívětivějších oblastech a nenechají v ČR ani korunu navíc. Daňový výběr spíše klesne a škubány tak budou velké zavedené firmy do doby, než i ony upraví svoji strukturu k daňové optimalizaci.
Progresivní daně nejsou solidární ani nijak zvlášť výnosné a jejich nevýhody razantně převyšující dodatečný výnos do státní kasy.
Nejúčinnější je vždy daň proporcionální, neboť je spravedlivá a neovlivňuje motivace lidí nebo firem k daňové optimalizaci. Prostě z každé koruny zaplatím státu stejný podíl za jeho služby, to je fér, ne?
Účelem zdanění je získat peníze do státní pokladny. Nic více. Má-li to být co nejefektivnější a ekonomiku poškodit nejméně, tak vždy jen s jedinou sazbou, pokud možno co nejnižší.
Čtěte také:
Debilní kecy levičáků: 1) Inteligence máme moc
Debilní kecy levičáků: 2) Důchodci berou práci mladým
Debilní kecy levičáků: 3) Měla by to být neziskovka
Debilní kecy levičáků: 4) Zabavíme nakradený majetek
Debilní kecy levičáků: 5) Hlas lidu je všemocný
