Heslo znějící úderně a spravedlivě, konečně to těm zlodějům natřeme, řekne si spousta lidí. Jenže nabízená řešení to nenatřou zlodějům, nehledě na to, že nemají nic společného s právem a spravedlností.
Takový zákon o prokázání původu příjmů a majetku, jak jej navrhují některé strany, předpokládá, že občan bude muset doložit, jak nabyl majetek. Pokud tak neučiní, bude mu zdaněn až 100%.
Problém je hned se základním principem, který potlačuje presumpci neviny. Princip, který z vás dělá darebáka, pokud neprokážete opak, je v demokratickém právním státě naprosto nepřijatelný. Navíc vás odsoudí úředník, nikoliv soud.
Efektem rozhodně nebude, že by jakýkoliv zloděj kdy o svůj nakradený majetek přišel, existuje dostatek způsobů, jak vykrádat veřejný sektor, aniž by bylo možné dokázat konečnému příjemci, že má ten nakradený majetek. On totiž ten majetek zpravidla nevlastní a předpokládám, že dobře myslící čtenář si umí představit několik způsobů, jak je to možné. Proti zlodějům jsou majetková přiznání bezzubá, mohou však krutě pokousat bezúhonné občany.
Kromě toho, že bude třeba celá řada nových úředníků, dostanou do rukou i ohromnou moc nad osudem majetnějších lidí. Stěží si lze představit větší korupční potenciál a nástroj potenciální tyranie státu nad občany.
V neposlední řadě si uvědomme, že stát všechny informace, které by mu měl občan poníženě dodat, má ve svých registrech a má poměrně široké možnosti, jak bránit daňovým únikům či stíhat organizovaný zločin.
Celá komedie okolo majetkových přiznání má zamlžit palčivější problém, na který žádné okamžité řešení burcující voliče prostě neexistuje. To je profesionalizace státu jako celku.
Ani po 20 letech svobody nemáme vyřešené adekvátní ohodnocení veřejné správy a zajištění její nezávislosti, ani po 20 letech nepracují policie, soudy a státní zastupitelství na takové úrovni, jaká by byla žádoucí. Není jen o legislativě, ale i o lidech. Ještě pořád pracuje pro stát příliš mnoho lidí, kteří toho moc neumí, na práci kašlou a jejich morální kvality nestojí za nic.
Je velkým přínosem vlády Petra Nečase, že politická patra přestala být proti právu imunní. Bohužel se také ukázalo, že problém nebyl pouze ve strachu orgánů činných v trestním řízení, ale také v jejich mizerné kvalitě.
Nejde, aby někdo strávil ve vazbě léta, dokonce i když je to David Rath. Konstrukce některých obvinění vůči panu Julínkovi nebo paní Parkanové pak připomínají spíše parodii.
Z tohoto průšvihu nás nedostane šílený zákon popírající principy právního státu, ale pouze tvrdá práce na zkvalitňování obsazení státní správy. Posun je přeci jenom znát, bude to ještě dlouhé, ale jinak to prostě nejde.
Není pravda, že bychom měli špatné zákony, které by umožňovaly zlodějny. Jenom bychom potřebovali více lidí, kteří s nimi umí zacházet a více lidí s lepším morálním profilem, bez titulů z pochybných škol (viz Michal Hašek a jeho doktorát ze soukromé vysoké školy Sládkovičovo kdesi na Slovensku) a bez benevolence ke zpronevěrám (Bohuslav Sobotka se pochlubil, že si z poslaneckých náhrad našetřil na byt).
Jak podíl morálně i odborně kvalitnějších lidí poroste, přestanou se ztrácet peníze z veřejných zakázek a právo bude vymáháno kvalitněji. Nebude hotovo zítra, ani za čtyři roky, jenže jinak to nejde.
A když jsme u lidí, jednu osobu bych zde rád vyzdvihl. Jmenuje se Jan Farský, starosta Semil a poslanec za TOP09. Díky němu visí veškeré smlouvy na internetu a Semily nakupují transparentně online. Uložil mu to nějaký zákon? Ne. Potřeboval nějaký zákon, který by mu to umožnil? Ne. Vskutku je to o lidech. Více, než myslíte.
Čtěte také:
Debilní kecy levičáků: 1) Inteligence máme moc
Debilní kecy levičáků: 2) Důchodci berou lidem práci
Debilní kecy levičáků: 3) Měla by to být neziskovka
