Co přinesla EU divokému východu

V poslední době je nejčastější argumentací členství ČR v EU účetnictví s evropskými fondy. Neboli kolik činí naše pozice čistého příjemce. To je velmi omezený pohled. Přínosy našeho členství v EU jsou mnohem výraznější a mají pramálo společného s přerozdělovacími mechanismy.

Pamatujete si ještě, jak vypadala země před 10 lety? Všechno bylo jiné a mnohem horší s výjimkou vítězů Zlatých slavíků. Málo si pamatujeme důsledky bankovního socialismu a asijské finanční krize, faktorů, které v druhé polovině 90. let vyhnaly z východní Evropy západní investory a region směřoval do průšvihu.

Český průšvih byl navíc umocněn přímou krádeží televize NOVA, za kterou později daňový poplatník vyplázl přes 10 mld. Český postkomunistický průmysl byl v troskách, česká cesta privatizace mu příliš nepomohla a Zemanova vláda rozjela program investičních pobídek, zoufalého pokusu k uplacení zahraničních investorů, aby na divoký východ nezanevřeli úplně.

V roce 1999 se tehdejší EU rozhodla nenechat divoký východ padnout a potvrdila přijetím Amsterodamské smlouvy a smlouvy z Nice, že s východoevropskými státy počítá. Začala implementace evropských právních standardů, díky kterým začínali investoři východu opět důvěřovat. Po roce 2001 prudce narůstaly objemy zahraničních investic a Česko zažívalo do té doby nepoznaný rozvoj jak do růstu HDP, tak do technologií. To, co připomínalo spálenou zemi, začalo vzkvétat. Ten proces pokračuje i dnes, přes dramatické okolnosti ve světové ekonomice.

Máme se lépe, ač rádi nadáváme na politiky a někteří nostalgicky vzpomínají na komunismus. Ale podívejte se, v jakém autě jezdíte, podívejte se, jakými autobusy jezdíte, dokonce i ty ošklivé a hnusné vagóny ČD jsou lepší, než bývaly. Jak vypadá váš obývací pokoj nebo ložnice oproti stavu před deseti lety? A hlavně, jak dlouho vám trvá vydělat si na chleba? Doba, kterou musíte strávit v práci, abyste mohli zaplatit základní životní potřeby, je jeden z nejlepších poměrových ukazatelů životní úrovně, který navíc můžete porovnávat napříč státy.

Mafiánské výpalné a vraždy v 90. letech nahradila mírnější korupce, za níž si jde dokonce někdo i sednout, divoký východ, kde spatřovali zahraniční investoři pramálo rozdílů od dnešní Libye, se postupně změnil v to, co už můžeme nazývat právním státem. Padají poslední státní monopoly pošty, energetiky i drah. Cítíme se strašně silní a nějak věříme, že by nás takový vývoj potkal bez EU, a někteří dokonce naivně věří, že bez EU bychom se měli ještě lépe. Neměli. Bez EU by se žluté vlaky nikdy na koleje nepodívaly, zahraniční investice by k nám nikdy nenašly cestu a s nimi ani efektivita a znalosti, které v naší zemi zůstavají i po odchodu některých investorů a jsou přenášeny do domácích firem. To vyspělé právo EU, které jsme přejímali a které tak rádi kritizujeme za jeho přebujelost, je největší vklad, který jsme od EU dostali, daleko cenější, než všechny dotace.

Problém dnešních odpůrců evropské integrace je v porovnávání jakési hypotetické svobodné ČR, která dělá věci dokonale, s dnešní reálnou nedokonalou EU. Jenomže ta chytrá a svobodná ČR je stejný neexistující přelud, jakým byli v 90. letech podniky v rukou českých podnikatelů. Podívejte se jenom na volební preference. 15% komunisté, 30% sociální demokracie. Část těch lidí úplně ignoruje soukromé vlastnictví, část ho prodává ve prospěch veřejného zájmu. Ještě větší část není s to pochopit a akceptovat podmínky rovné soutěže například na českých kolejích, o energetice ani nemluvě. Česko neomezené evropským právem by mělo ke svobodě velmi velmi daleko.

Nejlepší je klausovské křídlo a jeho kritika Schengenského prostoru. Pokud věříte v platnost argumentu, že ukázat pas na hranici není zas takový problém, jeďte do Chorvatska. Chorvatsko-slovinská hranice je přesně tím místem, kde se celník podívá jen, jestli máte něco, co vypadá jako doklad, popřeje vám šťastnou cestu a frčíte dál. Poté, co jste strávili několik hodin v koloně. V globálním světě, kde musíte přesouvat zboží rychle "just in time", je pro zahraničního investora pozdrav každého jeho řidiče kamiónu s celníkem vážný problém. Který navíc nemá důvod řešit, prostě se tomu svébytnému Česku vyhne. Stejně tak odběratele českého zboží nebudou zajímat naše suverénní výmysly, které budou komplikovat byznys, prostě ukončí spolupráci. Izolované Česko by velmi rychle chudlo. A nezachránil by to stále volný obchod, jednoduše bychom byli něco divného uprostřed podstatně jistějšího prostředí. Takže nezájem.

Má-li Česko zůstat bohatnoucí zemí, musí zůstat co nejblíže integračnímu jádru. Česko není a nebude Švýcarskem. A když jsme u Švýcarska, to prostě přijímá evropské právo, aniž by mohlo k jeho tvorbě cokoliv říci skrze zastoupení v orgánech EU. Musí přijímat, na výběr není. Je to podle vás dobrá pozice?

Suverénní státní moc není v zájmu České republiky. V zájmu České republiky je naopak, aby bylo státní moci znemožněno poškozovat práva svých občanů, poškozovat práva zahraničních investorů, narušovat hospodářskou soutěž nebo nadměrně zadlužovat daňové poplatníky. Až ČR přistoupí k nové smlouvě o rozpočtové odpovědnosti, jako daňový poplatník budu mnohem klidnější.

Spinelli Group je iniciativa poslanců EP a občanů EU na podporu federalizace, ke které se můžete připojit:

http://www.spinelligroup.eu/manifesto

Na závěr facebookové stránky, na kterých můžete podpořit jejich myšlenku tlačítkem "to se mi líbí":

http://www.facebook.com/pages/Manifest-skute%C4%8Dn%C3%A9-pravice/129871750428882?sk=infoZde se můžete vyjádřit k tomu, že se pravicová vláda nechová zrovna jako pravicová.

http://www.facebook.com/pages/Vra%C5%A5te-n%C3%A1m-na%C5%A1e-pen%C3%ADze/187121848029500?sk=info Zde je myšlenka, že obce by měly peníze, které možná obdrží z nového RUD, raději rozdat svým občanům, než aby se je naučily utrácet.

http://www.facebook.com/pages/Chceme-vy%C5%A1%C5%A1%C3%AD-rychlostn%C3%AD-limity/145327858865037?sk=info Navýšení obecných rychlostních limitů na dálnici a mimo obec.