ČNB, jdi do ******!

Myslel jsem, že Paroubek je největší zloděj, se kterým se budu potýkat. Někdy v budoucnu ty jeho primitivní poukázky na hlasy bude muset někdo zaplatit. Je spousta času nakopat mu ve volbách zadek a svoje bohatství ochránit. ČNB je mnohem horší. Než se zvednete ze židle, už vás oškubala. Řeč je o populárním snižování úrokových sazeb.

Motivem byl jistě naivní předpoklad, že snížení úrokových sazeb zlevní lidem i firmám úvěry. To se samozřejmě nestalo a ani nestane. Jediný dopad je do úspor. Pár hodin po rozhodnutí bankovní rady už moje banka oznámila pokles úrokové sazby. Za 11 měsíců je pokles této sazby zdrcujících 1,4 p.b., což je přesně změřitelná velikost škody, kterou mi CB způsobila. Paroubek mi krade budoucí bohatství, CB to současné, nenastane žádný zdraví růst tvořící nové bohatství a to současné bude spotřebováno. To bude teprv krize. Všiměte si prosím, že mluvím o bohatství a ne o penězích, ty mají s bohatstvím společného mnohem méně, než by si běžný čtenář dovedl představit.

Jak funguje běžný průběh krize, za kterou následuje ozdravení? Po nesplácených úvěrech začnou být věřitelé opatrnější a zvýší rizikovou přirážku, tedy úrokové sazby půjček. Jsou-li úrokové sazby vyšší, otevírá to prostor pro lepší zhodnocení peněz, motivuje to k hromadění úspor, ze kterých jsou tyto půjčky financovány. Úspor je časem více, než je třeba k uspokojení poptávky po půjčkách, což vede ke klesajícím úrokovým sazbám. Věřitelé si musí být neustále vědomi komu na co půjčují, jinak své peníze ztratí.

Zatímco v příkladu výše jsou peníze podloženy bohatstvím, v případě vstupu CB do hry tomu tak není. Ta půjčuje peníze, za kterými žádné bohatství nestojí. Tím, že sníží své úrokové sazby nabídne konkurenční zdroj peněz a tím brání zhodnocení peněz, které jsou podloženy bohatstvím. Peněz je rázem více než vytvořeného bohatství, čímž jejich cena klesá a dochází k inflaci. Lidé nejsou motivováni k hromadění úspor, ze kterých by mohl vzejít zdravý hospodářský růst, spíše k dalšímu zadlužení. Peníze sami o sobě bohatství nevytvářejí. Jejich příliv akorát rozbil přirozenou tvorbu rovnováhy.

Smyslem finančních trhů je alokovat bohatství tak, aby mohlo vytvářet další. Od těch, kteří ho mají více, než dovedou momentálně využít, k těm, kteří ho mají méně, ale mají příležitost využít více bohatství tak, aby přineslo přidanou hodnotu jim i věřitelům. Pokud je tento mechanizmus narušen, nedochází k efektivní alokaci zdrojů a je vytvářeno stále méně skutečného bohatství. Zpravidla se neefektivita projevuje poté, co kvůli rostoucí inflaci CB opět zvedá úrokové sazby. Špatná alokace je odhalena, úvěry nejsou spláceny, dochází k nové krizi a CB opět snižuje úrokové sazby. Věřitelé jsou permanentně odíráni, dlužníci se radují? Ani moc ne, protože levnější úvěr stejně nedostanou. Ale mohou splácet půjčku další půjčkou. V takto pokřiveném trhu ubývá věřitelů a přibývá dlužníků, protože být dlužníkem je relativně výhodnější. Ale bohatství se vytrácí.

Jak tedy měla CB rozhodnout? Měla ponechat sazby. Když si nejsem jistý vývojem, nesázím a čekám, aby se situace uklidnila. Naše ekonomická rozhodnutí můžeme vnímat jako soustavu mnoha rovnic o mnoha neznámých. Pokud by CB nehnula prstem, všechny subjekty by mohly nahradit jednu neznámou konstantou. Na základě stabilní sazby CB se nám vyřeší hned několik neznámých a ubude několik rovnic. Můžeme se rozhodovat snadněji a lépe. To přináší růst. Časté změny přinášejí nové neznámé, nejistotu v rozhodnutích a pokles jejich kvality. To přináší krizi. Vážená bankovní rado, příště raději na nic nesahejte, asi by se vám nelíbilo, pokud bychom všichni věřitelé po vás požadovali vyplacení náhrad za škody, které nám vaše nesmyslné rozhodnutí způsobilo.