Česko do eurozóny patří

Euro nám, přes masivní křik euroskeptických stran, nikdo nevnucuje. Rozhodně není potřeba budovat před ním zákopy typu referend nebo dodatku v podobě trvalé výjimky. Euroskeptické kampaně vždy působily trochu směšně. Je to jako vydávat neustálé tiskové zprávy, že uděláte vše proto, abyste zablokovali svůj vstup do menzy, přičemž vaše IQ nedosahuje 100 bodů.

Vskutku je dobré si uvědomit, že do eurozóny se nevstupuje, ale do eurozóny se přijímá. Aby mohla být země přijata, musí plnit maastrichtská kritéria, což se Česku dlouhodobě nedařilo a vzhledem k úžasným nápadům současné vlády nehrozí, že by je snad mohlo v blízké budoucnosti plnit.

Ona totiž ta kritéria mají velký smysl bez ohledu na to, zda chcete přijmout euro nebo ne. Pokud by je Česko dokázalo plnit, ekonomika by na tom byla lépe. To neznamená, že by na tom byla nyní nějak zvlášť špatně.

Česko má mnoho trumfů v rukách, ale nijak zvlášť si jich neváží. Česká ekonomika se chová jako další spolková země a dlouhodobě ani střednědobě nedává žádný smysl, aby při svém zapojení do světové ekonomiky a těsných vazbách na eurozónu měla vlastní měnu.

Provázanost s eurozónou bude se vstupem dalších členů sílit a je to naprosto v pořádku. Samozřejmě, hledejme nové trhy a buďme na nich přítomni, ale nemějme iluzi, že rozvíjející se ekonomiky, které mají přes svůj růst stále zlomek kupní síly Západu, nějak nahradí podíl exportu do eurozóny, která je stále bohatá, demokratická a má dobrou platební morálku. Jen blázen by měnil za Rusko.

Není pravda, že by euro dokázalo brzdit hospodářský růst nebo dostat zemi do problémů. Problém takového Řecka není euro, ale přebujelá státní správa, rigidní trh práce a nesmyslné veřejné výdaje. Který z těchto problémů řeší devalvace či depreciace? Překvapivě žádný.

Měna je nominální veličina a na reálné HDP nemá vliv. Projekt společné měny usnadňuje provazování trhů, boří transakční náklady a zceluje tak velkou a bohatou oblast, výsledkem čehož je potenciál vyššího HDP za jinak stejných podmínek, ale ty podmínky jsou na nás. Když budeme kupovat TicTac desetkrát dráž, stavět z eurofondů golfová hřiště a hotely, které se pak neuživí, a vymýšlet stupidní zákony, na jejichž kontrolu bude třeba dalších úředníků, jsme odsouzeni k chudobě s eurem i bez eura.

Česko se nijak nepodobá Británii nebo Švýcarsku, strukturou ekonomiky, zahraničního obchodu, finančního systému a jeho kvality. Nemáme postavení světového finančního centra a nikdy ho mít nebudeme, stejně jako se nikdy česká koruna nestane světovou rezervní měnou. Hledání vzorového přístupu k eurozóně u těchto zemí nemá žádný racionální základ.

Mimo je i křik o tom, že máme platit cizí dluhy. Evropský stabilizační mechanismus je nouzově ušitý nástroj, jak pomoci zemi (a jejím občanům), která se ocitla v problémech, pokud má zájem na jejich řešení (tato podmínka je důležitá). Nedává dary, ale půjčky podmíněné reformami.

Určitě je na místě debata o rozvoji tohoto mechanismu, o efektivnějším řešení krizových situací a především o prevenci. V evropských institucích se pohybuje velmi mnoho nadprůměrně inteligentních lidí, jejichž potenciálem se trestuhodně mrhá, nebude tedy na škodu, pokud budou více energie věnovat analýzám hospodářských politik členských zemí a budou na požádání schopni dodat národním vládám analýzu jejich zamýšlených kroků ještě dříve, než se do nich po hlavě pustí. Ostatně to by prospělo vládám většiny zemí a lhostejno, zda do eurozóny patří či nikoliv. (Euroskeptici to budou nazývat vměšováním Bruselu do národní hospodářské politiky.)

Ještě se mi hrozně líbí věta "euro je politický projekt" (a proto to přece nemůže fungovat!!). No samozřejmě, že je to politický projekt. Politika je vznešená činnost plná velkých rozhodnutí, že si z toho někdo dělá nechutný chlívek je jeho problém. Nenechme si politiku otrávit. My určíme, jaký obsah politika získá. Generace politiků, jež mají politiku za špínu a fakticky pohrdají sami sebou, už to má spočítané. Euro je politický projekt a je to dobrý projekt.

S evropskou integrací nepřijímáme jen společné svobody, ale i společnou odpovědnost. Chceme-li mít náš životní prostor po celé EU nelimitovaný vnitřními hranicemi, spoluzodpovídáme za to, co se na tom našem prostoru děje. Součástí této společné odpovědnosti je i to, že našeho partnera nenecháme padnout, ale podepřeme ho.

"Dopředu spolu jdem, i spolu umřem. Jsme ostří hoši, tak i žijem." Nebo třeba "jeden za všechny, všichni za jednoho", jak kdo chce.

Euroskeptik by asi řekl "jeden za všechny, všichni za sebe". Čert ho vem.

Jsou-li vám mé články a názory sympatické, je možné se mnou být ve spojení přes facebook skrze "to se mi líbí" stránku: www.facebook.com/martinprochazka007