Tváří tvář otázce na přijímání uprchlíku ze strany ČR učinil ministr Chovanec úskok stranou k referendu a o půl dne později ho napadla spásná myšlenka přijímat původem české Ukrajince namísto Syřanů. Větší čecháčkismus aby člověk pohledal, i když pana prezidenta v tvorbě ostudy překonati nelze.
Od vlády bych čekal, že bude schopná postavit se problému čelem, tedy pokud čekáme příliv uprchlíků, ke kterému zákonitě dojde, měla by vláda přijmout strategii jejich začlenění do společnosti. Vyčlenit kapacity k ubytování, sociální pracovníky, učitele češtiny, připravit plán vzdělávání těchto uprchlíků tak, aby byli přínosem pro obnovu jejich domovské země, až válka skončí.
Místo toho se ministr vnitra statečně stáhne do ulity rychleji než hlemýžď, spíše ze strachu před reakcí české veřejnosti než ze syrských uprchlíků. Je jisté, že česká společnost má z uprchlíků obavy. Má obavy z islámu, z hořících pařížských předměstí. Ale pak je to právě leadership vládních představitelů, který by měl tyto obavy rozptýlit, ujistit občany, že se k problému postavíme čelem a zvládneme ho.
Bohužel to nevidíme, vidíme typické čecháčkovství, kdy se tváříme, že problém očůráme, že to za nás vyřeší někdo jiný. Pak problém přijde, my na něj nebudeme nijak připraveni a nařkneme někoho jiného za to, že ho nevyřešil. Nejspíš za to bude moci ta EU, a jestli nám tohle bude dělat, tak se urazíme a vystoupíme.
Čecháčkování tohoto typu my jde na nervy čím dál víc, neschopnost chopit se iniciativy a odpovědnosti, věčné úskoky, malost a následná ukřivděnost za problémy, které jsme si fakticky vytvořili sami. Je třeba tento přístup změnit, nejen ve vztahu k přílivu uprchlíků do Evropy, ale prakticky ke všem společenským tématům. Uvědomit si, že není žádná ta EU, ale my jsme EU. Že není žádný ošklivý svět tam venku, před kterým se můžeme schovat, ale že jsme jeho součástí a bude takový, jaký si ho uděláme. Že před problémy se neutíká, nekňourá se pro ně, ale staví se k nim čelem a řeší se.
Pro ministry vlády to platí dvojnásob. Nejenže oprávněně očekávám od vlády odpovědný přístup v péči o příchozí uprchlíky, aby se nenaplnil žádný černý scénář o nových ghettech, nepokojích a nových jinak nepřizpůsobivých občanů. Očekávám také, že zaujme aktivní přístup k zahraniční politice na národní i evropské úrovni s cílem dlouhodobého řešení této hrozící masovější imigrace - stabilizaci místa konfliktu.
EU musí jako největší ekonomika světa konečně přijmout i globální odpovědnost za bezpečnost ve světě. Bude třeba změnit bezpečnostní architekturu blízkého východu tak, aby nově vzniklé státy respektovaly etnické historické hranice, kmenová území apod. Mnoho násilí a nevraživosti má kořeny v koloniální minulosti, kdy bylo naopak naprosto účelně toto uspořádání ničeno umělými hranicemi. Oblast bude stabilnější a odolnější, pokud budou mít relativně sourodé skupiny obyvatel vlastní státy s jasně vymezeným územím, na kterém dokáží zajistit bezpečnost.
Vznik Kurdistánu a dalších nových států v Libyi, Sýrii a Iráku však budou vyžadovat enormní diplomatické úsilí i hospodářskou pomoc (hospodářská pomoc bude ta snazší část). Dosažení míru a stability nebude zdarma, ale dlouhodobě jde o prevenci terorismu a nás ušetří jak masové imigrace zoufalých lidí, tak trapně vyznívajících zkoušek charakterů našich politických představitelů.
Jsou-li vám mé články a názory sympatické, je možné se mnou být ve spojení přes facebook skrze "to se mi líbí" stránku: www.facebook.com/martinprochazka007
