17. listopad a Hobit

Dvacet čtyři let po sametové revoluci máme prezidentem bývalého člena KSČ, premiéra skoro člena KSČ a v mnoha krajích vládnou KSČSSD koalice. Komunisté se nestydí za to, že jsou komunisté a navíc jsou vnímani legitimně, navzdory tomu, že komunismus je ideologie stejně zlá, špatná, zkažená a úchylná jako nacismus. Není to normální.

Dvacet čtyři let se část obyvatel dívá na 17. listopad jako nezdařilý, protože komunisté jsou zde stále. Část teskní po starých časech, kdy podle nich bylo lépe. Ani to není normální. To druhé je navíc objektivně hloupost. 

Na dílech J.R.R.Tolkiena je velice zajímavé pojetí událostí. Navzdory všem hrdinům a všem velkým bitvám tam neexistuje nějaké konečné vítězství dobra nad zlem. Není tam žádný happy end, žádný okamžik, kdy se Středozem ocitá v bezpečí. Přestože mnoho generací mnoha ušlechtilých rodů a jejich národů bojovali a umírali, přestože vítězství střídalo vítězství (i kruté prohry) a žilo se postupně lépe, následovaly další a další výzvy, které nekončily ani pádem Saurona.

Tento fantasy svět je v tomto aspektu mnohem reálnější, než vnímání reálného světa mnoha mými spoluobčany. Obávám se, že příliš mnoho jich očekávalo, že porážkou komunismu v roce 89 přijdou sami od sebe světlé zítřky a žádné další výzvy nečekali. Frustrace, kterou však proto cítí, není na místě.

V životě skutečně neexistuje žádné "mission complete", žádná cílová páska, po jejímž překonání bychom si mohli dát nohy na stůl, a říci si, že vše je hotovo. Neustále je třeba bránit svobodu, neustále se před námi objevují výzvy ke zlepšení věcí kolem sebe. Frustrace mnoha lidí ze současných poměrů pramení z obyčejné neochoty vnímat problém jako výzvu a místo jeho řešení volí kritiku existence problému. Dokud oni sami nedokáží změnit toto své vnímání světa, budou vždy nešťastní a frustrovaní, ke štěstí jim není pomoci, ani kdyby pečení holubi sami do pusy létali. Mají přece kosti.

Život před nás postaví ještě mnohé výzvy. Záleží pouze na nás, jak s nimi naložíme, pouze na nás záleží, zda dokážeme svět alespoň přiblížit tomu, jaký by měl podle nás být. Stejně jako hrdinové v Hobitovi či Pánovi prstenů jsme i my jen součástí většího příběhu souboje dobra a zla a je naší odpovědností, zda se během našeho života v tomto souboji posuneme vpřed.

17. listopad je ten správný den, kdy se sluší poděkovat lidem, kteří pro nás vybojovali výzvy předchozí. Kteří za ně zaplatili mnohdy nejen svým životním pohodlím, ale často životem samým. Za to, že naše výzvy budou s vysokou pravděpodobností mnohem schůdnější, než ty, které pro nás zvládli oni. Děkuji, že mohu žít ve svobodě!