Začarovaný mediální kruh apatie

Reakce na následující komentář k mému článku „Ať žijí vypnuté kamery“ mi připomněla mé starší úvahy na téma začarovaný mediální kruh. „Víte, kdy "se konečně dočkáme hloubkových analýz politického dění v ČR?" - Až to lidi bude skutečně zajímat“. V následující úvaze se pokouším o analýzu svého pohledu.

(c) Martin Pokorný

Jsou média zodpovědná za epidemický nástup rakovinného bujení bulvarizace? Mohou za to mediální konzumenti, tedy my všichni? A nebo je za bohem průměrnosti a plochosti, jemuž obětují všechny celoplošné deníky i televize a rozhlas (snad kromě Rádia Česko a Vltavy), ještě nějaká jiná nejvyšší moc, moc neviditelné ruky trhu?

Génius jednoduchosti

A je tu začarovaný kruh. Čím jednodušší nabídka, tím jednodušší divácký, posluchačský, čtenářský vkus. Čím jednodušší divácký (atd.) vkus, o to více musíme zjednodušit nabídku. Čím déle se začarovaný kruh točí, tím rychleji je vlastní energií roztáčen. Geniálně jednoduché perpetuum mobile. Až z toho mrazí.

Jednoduchost se týká samozřejmě kvality obsahu, nikoli rozsahu politických zpráv a komentářů, kulturního zpravodajství, zábavních pořadů a článků, kvality a témat rozhovorů, upřednostňování sportu před jinými, neskutečně důležitějšími oblastmi života. Dnešní média nám prostřednictvím reklam vnucují hory nebezpečných a lstivých pastí na zadlužení a dávno už nenabízejí vyvážené zpravodajství napříč celým svým prostorem. Argument, že média reklamní prostor pouze pronajímají, je absolutně nesmyslný alibismus. Média už svůj boj o objektivitu a vyváženost dávno vzdala. Zpráva jednou vypuštěná musí jít rychle ven, není čas na analýzu jejího smyslu a souvislostí. Jedno médium papouškuje po druhém, a všechna papouškují nějaké „autority“ – citát někoho „zasvěceného“, to je dnešní představa objektivity.

Proč jsme apatičtí?

Od svých studentů občas slýchám, že myšlení bolí. A když přijdu domů z práce, dávám často sám přednost jednoduchým aktivitám před četbou filozofických textů nebo poslechem Beethovena. A možná se totéž v různých podobách týká nás všech. Když jsme unaveni prací, vypneme. Vydělávání peněz nás stojí asi nejvíc energie. Dnes jsme navíc bombardováni možnostmi různých atraktivních nákupů a příklady bohatých nás pudí taky hromadit bohatství. Jsme pak rádi, že z nás někdo sejme tu obrovskou zodpovědnost za osud naší společnosti, naší země a naší planety. Nechceme přemýšlet, chceme se bavit, ještě lépe chceme být baveni!

A do toho ještě nějaká politika, dejte s tím pokoj! Zprávy z politického dění snad ani nesmí být objektivní a důkladné. Politici mlží, novináři to neumí nebo nechtějí či nesmí prokouknout a my všichni jsme rádi, že tu politiku „udělá“ někdo za nás. Pohled do zákulisí smrdí průšvihem, a tak dá každý novinář ruce pryč. Ovšem když člověk přestane formovat (svůj život, názory, vkus), začne být formován zvenčí.

 Neznám zázračný recept na rozpletení začarovaného kruhu, jemuž se v němčině výstižně říká Teufelskreis, neboli čertovský kruh. Platí-li přímá úměra, že čím jednodušší program, tím jednodušší divácká poptávka, je nejspíš třeba začít u programu. Čím méně možností úniků do apatie jednoduchosti budeme mít, tím otevřenějším publikem se můžeme stát. Chtěli by nás takové mít naši politici?