Brusel nám zakazuje pomazánkové máslo. K mému největšímu překvapení se najde dost vohnoutů, kteří to schvalují. Cože? Cože?! To se na mě nezlobte, ale schvalovat tohle může jenom pablb.
Jazyk nefunguje dle nařízení ouřadů z Brusele. Jazyk vytvářejí milióny lidí, jak se jim to nejlíp hodí. Jazyk žije, významy slov se v průběhu času mění tam a zase zpátky. Jazyk není centrálním plánem nějakých přitroublých vládců, a přesto má svá jasná pravidla, což vám potvrdí každý, kdo se nějaký cizí jazyk snažil naučit. :) Takovým systémům říkáme my ekonomové spontánní řády. Vznikají jednáním, nikoliv plánováním!
Je nemožné, aby každá věc měla svoje jednoznačné a unikátní pojmenování. Nikdo by nebyl schopen zapamatovat si tolik slov. Proto jazyk využívá symboly, synekdochy, metafory atd. Když se jenom trochu zamyslíte, objevíte takových věcí spoustu.
Snáze se to dělá v cizím jazyce, protože na ty naše symboly, synekdochy a metafory jsme zvyklí, a tak ty v cizích jazycích nám připadají divné.
Španělská bota není bota, kokosový ořech není ořech, kokosové mléko není mléko, zadní vrátka nejsou vrátka, Windows nejsou okna, Fedora není klobouk, počítačová myš není myš, kalendář nezobrazuje kalendy, notebook není sešit, hi-fi věž není věž, Flusspferd není kůň (stejně se to mimochodem řekne v čínštině), Fruchtfleisch není maso, guinea pig není prase, Leberkäse není sýr, peanut butter není máslo, Facebook není kniha, YouTube není trubka, atd. atd. ad libitum až ad nauseam.
Takhle zkrátka jazyk funguje. Takové výrazy jsou dokonce kořením jazyka, lidi je mají rádi. Nebo snad někdo dokáže (bez googlování) říct, co je to ten kráž ve spojení křížem krážem? A přesto to každý vesele používá.
Podobný zákaz pro pomazánkové máslo zkrátka může navrhovat jedině pitomec. A pokud vy to schvalujete, tak si dávejte na svoji řeč pěkného bacha (aha, další symbol, ve skutečnosti to není Alexander Bach, že?), abyste nepoužívali taková zlá slůvka, jako jsme naznačil výše.
Čtvrté říši zdar. Nazdar!
