Nobelova cena za ekonomii 2020: Jak správně nastavit aukce a vydělat na tom balík

Nobelova cena za ekonomii připadla i v roce 2020 zaslouženě dalším dvěma géniům a velkým postavám ekonomické teorie.

Konkrétně Paulu Milgromovi a Robertu Wilsonovi – dvěma teoretikům aukcí, tedy za práci na ekonomii informací a na teorii her. Nobelův výbor oficiálně cenu udělil „za zlepšení teorie aukcí a vynálezy nových formátů aukcí“. Populární úvod, vědecký přehled.

Nobelista z roku 1991 Ronald Coase napsal již v roce 1959 teoretický článek, ve kterém argumentoval, že statky jako frekvence v elektromagnetickém spektru (tedy např. telefonní nebo televizní frekvence) je efektivní dražit v aukcích. Nejprve měl problém přesvědčit i svoje kolegy na katedře ekonomie Chicagské univerzity.

V roce 1994, tedy 35 let po Coasově článku, americký regulátor Federal Communications Commission (FCC) přijal za své závěry v té době již rozvinuté teorie a začal frekvence přidělovat na základě aukcí. Formát aukce, který navrhli právě laureáti letošní Nobelovy ceny Paul Milgrom a Robert Wilson, byla tzv. simultánní vícekolová aukce, Simultaneous Multiple Round Auction (SMRA). V roce 1994 měla aukce deseti frekvencí 47 kol.

Nobelův výbor poznamenává, že mezi lety 1994 a 2014 vynesly aukce spektra americké federální vládě 120 miliard dolarů za něco, co předtím rozdávala prakticky zdarma. Celosvětově tyto aukce vynesly přes 200 miliard dolarů a používají se i v dalších kontextech, např. u elektřiny nebo přírodního plynu. Varianty této aukce využily také vlády Kanady, Finska, Německa, Indie, Norska, Polska, Španělska, Švédska nebo Spojeného království.

Ondřej Malý, bývalý člen Rady Českého telekomunikačního úřadu, uvádí, že i Česká republika se připojila ke světovému trendu: "Dříve se kmitočty přidělovaly obálkovou metodou, Milgromova práce je tu klíčová." (Dodávám, že obálková metoda neznamená korupci, nýbrž jednokolovou aukci, kde vítězí nejvyšší cena.)

Díky této změně veřejné politiky se teorie aukcí přesunula z okrajového tématu v ekonomii do bohatého odvětví komerčních firem. Milgrom sám uvádí, že jeho konzultační činnost ušetřila firmě SpectrumCo 1,2 miliardy dolarů. Za tuto konzultační činnost byl jistě královsky zaplacen, není tedy divu, že se ekonomové vrhli do odvětví aukcí. Firmy jako Facebook, Yahoo nebo Google využívají teorii aukcí v návrhu svých systémů na platby a umístění reklamy.

Petr Bartoň, hlavní ekonom skupiny Natland, vysvětluje: "Aukce jsou ten nejchytřejší způsob prodeje, když nemáme tržní cenu. Díky Milgromovi a Wilsonovi jsou ještě chytřejší. Pokud se skutečná hodnota věci projeví až po aukci, až ji vítěz začne používat, například část elektromagnetického spektra či právo hledat ropu na určitém území, pak většinou v aukci vyhraje ten, kdo se „nejvíc spletl“, tedy nejvíce nadhodnotil skutečnou hodnotu. To si každý účastník aukce uvědomuje, a proto se bude s přihazováním držet zpátky. Nešťastný bude buď kupující, protože se hrozně spletl, nebo prodávající, protože kupující se báli přihazovat a cena je nízká, případně oba. Wilson i Milgrom zkoumali, jak tyto fenomény omezit specifickými pravidly dané aukce."

Teorie aukcí je zvláštním odvětvím ekonomie, kde praxe a teorie vznikají ruku v ruce, na rozdíl od běžného ekonomického přístupu, kde teorie až ex post popisují a vysvětlují nějaký fenomén, který již existuje a funguje. Typickým příkladem takového výzkumu může být např., jak a proč ekonomika roste (Nobelova cena 2018). Konkrétní aplikace aukcí ale vznikala prakticky současně s rozvojem jejich teorie.

Moderní aukce jsou taktéž teoreticky nesmírně složité a nedají se dělat bez matematické informatiky (computer science). Alex Tabarrok z George Mason University komentuje: „Komplexita alokačních procesů je tak vysoká, že musely být vymyšleny nové algoritmy.“ Jeho článek o výzkumu obou nobelistů na poli teorie aukcí lze jedině doporučit.

Paul Milgrom se kromě aukcí zabýval mnoha dalšími tématy, např. středověkými cechy a ekonomií reputace, predikčními trhy, signalizačním modelem v reklamě atd. Píše také se svojí manželkou socioložkou, se kterou se seznámil na nobelovské večeři v roce 1996. Článek Paula Milgroma z roku 2017 o licencích spektra v časopise Regulation, vydáváném libertariánským Cato Institutem.

Robert Wilson, jenž nemá Ph.D. z ekonomie, nýbrž z businessu, a je především herní teoretik, se kromě teorie aukcí zabýval teorií odstrašení konkurentů (zda mají oligopoly motivaci odstrašovat nově příchozí firmy velkými investicemi), což byl v 80. letech velmi vlivný výzkum. Zabýval se tím ostatně i Milgrom. Dále se proslavil teorií syndikátů (z roku 1968), kdy se zabýval otázkou, jak fungují a za jakých podmínek vznikají skupiny jednotlivců (syndikáty), které musejí udělat jednotné rozhodnutí v podmínkách nejistoty. Zabýval se také nelineárními cenami, kdy cena není proporcionální k množství nakoupeného statku, jako třeba u telefonních tarifů.

Ve starším rozhovoru Wilson uvedl: "Jako MBA student v roce 1960 jsem napsal esej, jak přihazovat v aukci, za kterou jsem dostat F, protože práce nebyla "manažerská". Aspoň že za svůj výzkum po letech dostal nobelovku.

A nakupujte na eBayi!

---

Článek čerpá z webu MarginalRevolution.com.

Komentáře Liberálního institutu k předchozím nobelistům.