ODS může hrdě slavit, ale neslaví. Jaká byla báječná léta s Klausem, Topolánkem a Nečasem? Podle nálady na oslavě a podle komentářů v médiích to vypadá, že pod psa. Je tomu ale tak?
PředsedovéTomáš Nosil
Přemýšlel jsem, jak bych co nejlépe popsal svůj vztah k ODS... Představte si, že se zamilujete do přemýšlivé a inteligentní holky, která je pro vás skutečným partnerem a pomáhá vám v životě. Po 10 letech manželství se vám ale začne měnit před očima. Namísto aby věci jasně pojmenovala, začne je vykomunikovávat a namísto aby vám byla oporou, začne z vás vysávat peníze a omezovat vás. Ještě vám do bytu nastěhuje otravnou tchýni, která vás vysává a omezuje ještě víc.
V první fázi se to snažíte nějak vyřešit, ale pak pochopíte, že to nejde. Nezbyde než si popřát hodně štěstí a jít od sebe. Protože jste spolu prožili deset příjemných let a existovaly věci, které jste na ní obdivovali, pořád její kroky sledujete. A pořád nemůžete pochopit, proč vyměnila rozum za laciný marketeering; pořád ve vás zůstává iracionální zrníčko naděje, že se změní. Nezmění, a vy to víte.
---
Tak snad se mi povedlo aspoň přibližně objasnit, proč se neustále vracím k ODS. Koneckonců znám dodnes pravičáky v ODS.
Jak vznikla ODS netřeba dlouze popisovat. To ví dnes každé malé homo politicus. Václav Klaus založil v kontinentální Evropě unikátní občanskou pravicovou stranu. Klausova družina, říkejme jim třeba gründeři, přesvědčila komunismem zmatené Čechy, že kapitalismus není sprosté slovo a bezprecedentním způsobem zliberalizovala ekonomiku i společnost.
Neměl jsem možnost sledovat transformační válku přímo, ale z dnešního pohledu mi připadá, že co gründeři dokázali prosadit, je snad zázrak. Považuji za nutné zdůraznit, že se můžeme bavit o tom, zda si ODS za transformaci zaslouží spíš jedničku nebo jedna mínus, ale je zcela mimo jakoukoliv pochybnost, že transformace byla úspěšná. Bohužel si nejsem jist, zda to tak vnímají občané. Masírovaní Respektem, Mladou frontou, Českou televizí a dalšími médii, kde se Klaus nesmí pochválit, i kdyby měl zhynout svět, přijala bohužel asi většina obyvatel naprosto nesmyslnou tezi, že se republika rozkradla.
Dušan Tříska, jeden z gründerů, říká, že by si nechal uříznout ruku, aby to mohl zažít znova. Já bych si nechal uříznout ruku za to, abych se mohl aspoň na chvilku do transformačního období podívat. Nevím proč, ale od první chvíle, co jsem se začal zajímat o politiku, mě transformace uchvacovala a fascinovala. A všem čtenářům Respektu (včetně Erika Taberyho) bych doporučil, aby -- když už nic jiného -- si přečetli tento sborník, než opět vypustí nějaký nesmyslný blábol.
V předešlém textu jsem psal, že Klausova družina přesvědčila Čechy. Nikoliv omylem jsem z toho vynechal Slováky. Dneska se to skoro neví, ale slovenská pobočka ODS ve volbách zcela propadla. Krásně to zapadá do historických událostí. Na Slovensku probíhala jiná revoluce. Zatímco Češi chtěli svobodu, Slováci nezávislost. (Paralela k dnešku: Zatímco Svobodní chtějí svobodu, Suverenita chce nezávislost.) Jako by snad záleželo na tom, zda vás znásilňuje Bratislavák, Pražák nebo Berlíňák. Nám na pravici šlo vždy spíše o to, aby nás vláda neznásilňovala a nechala nás na pokoji.
Už jsme si řekli, že gründeři si počínali správně. Ale tím se dostáváme k tomu, zda toho nemohli prosadit víc. To se totiž často říká, že Václav Klaus sice mluvil jako pravičák, ale vládl jako socialista. Jako bonmot to není úplně špatné, ale při seriózní rozpravě musíme činy zasadit do reálného světa politiky 90. let. Když se dostanete do vlády, máte v zásadě tři možnosti. Buď vám jde o koryta a neděláte nic (setrvalý stav všech vlád od roku 2002), nebo chcete prosadit nějaký svůj program buď metodou velkého třesku, kdy prosadíte všechno a modlíte se, abyste se za čtyři roky vůbec dostali do parlamentu, nebo se snažíte program prosazovat postupně a věříte tomu, že i v dalším volebním období budete ve vládě.
ODS (Václav Klaus) vsadila na poslední možnost. Nelze pochybovat o tom, že chtěla prosadit ještě více pravice, avšak musela mít na zřeteli volební zisk svůj i volební zisk svých koaličních partnerů. Měla toho ODS v první vládě prosadit víc? Historie ukazuje, že opak je pravdou. Přestože ODS ve volbách 96 neoslabila, oslabili citelně její koaliční partneři (nově se jim říká pičusové, © Kočí). Tedy pro voliče lidovců a ODA to už bylo příliš. Aby si tedy vláda ODS udržela většinu, měla toho prosadit o fous méně. Ale to je samozřejmě riziko politiky, nedá se to vědět předem.
Když padla druhá Klausova vláda, pronesl její premiér, že "pokračujeme dál". Bohužel, už se nikdy nepokračovalo. Pravicová politika v této zemi ustrnula právě dnem demise druhé vlády ODS. Bohužel to vypadá, že na věky.
Pak přišla opoziční smlouva, kterou stále tolik lidí nechápe nebo spíš pochopit nechce. Avšak byla to zcela korektní smlouva mezi politickými stranami, která je v jiných zemích běžná a koneckonců v lehčí variantě u nás existovala již o dva roky dříve, avšak v opačném gardu.
Poté ODS opět prohrála nevyhrála volby, Václav Klaus se odebral na Hrad a strany se ujal neuvěřitelně prázdný a falešný Topol. Podle mého svoji opoziční roli zvládal dobře. V té době jsem ho fakt celkem žral. Jeho stínová vláda sepsala Modrou šanci, jejímž hlavním bodem byl ekonomický program Vlastimila Tlustého s razantním snížením daní. Na tento program dostala ODS 35 % hlasů. Tak hovoří fakta.
Zpočátku se vláda ODS zdála být poměrně nadějnou. Vlastimil Tlustý se stal jediným ministrem ČR v historii, který si v Bruseli nenadělal do kalhot a vetoval další socialistický návrh, Martin Říman dělal dobré změny na ministerstvu průmyslu a obchodu.
Nevím, co se stalo pak, ale někomu muselo pořádně šíbnout v kouli, asi Topolánkovi. Vyhodil Tlustého, na jeho místo dal bratra Kalouska, na zamini kníže Bilderberga a vláda zeurohujeřila, zezelenala a zpitoměla.
Byl bych jako volič ODS ochoten tolerovat leccos. Nemohl jsem ale tolerovat prosazování přesně opačného programu, než jakým byla Modrá šance. A tak jsme museli založit Stranu svobodných občanů, nebylo zbytí. Pád vlády si ODS zasloužila; v minulosti se vlastizrádci věšeli na kandelábr, takže z toho ještě vyšli dobře. A znovu připomínám, že pád vlády není ostuda demokratického státu, naopak je to věc, na kterou by měl být právem hrdý. Ale euroanální pravdoláskovní média tohle nikdy nepochopí, a tak jsme stále krmeni nějakou ostudou. A přitom kdo z vás ví, že v Belgii už rok neexistuje vláda s důvěrou parlamentu?
Podle starého lidového schází každým tím, čím zachází. (Chtěl jsem to napsat v jadrnější verzi, totiž, že na každou svini už se někde vaří voda, ale rozmluvili mi to.) A tak Topolánek skončil stejnými metodami, kterými vládl. Topolánkova pádu jsem nelitoval, ale nemohl jsem si nevšimnout, že Sašenka s Přemíčkem (kteří sami sebe považují za čistoskvoucí osobnosti) spáchali jednu z největších sviňáren, co jsem kdy viděl.
A tak přišla doba třetího předsedy ODS. Nepovedeného Klausova žáka Nečase. Petr Nečas se sám přiznal, že Václav Klaus je zkoušel z Hayeka. Bohužel mu toho v paměti zřejmě moc neutkvělo, protože se např. také nechal slyšet, že vládní utrácení pomáhá ekonomice...
Nečas je slabý premiér a slabý předseda. Stranu místo něj řídí kmotři, vládu ČR místo něj řídí eurohujeriát. ODS tak dokončila svoji velmi nešťastnou evoluci ze strany občanské na stranu zájmových (kmotrovských) skupin, ze strany demokratické na eurohujerskou a ze strany pravicové na stranu tvrdého socialismu.
ODS má při svých oslavách skutečně na co být hrdá. Kdyby ale současná ODS skonala, vůbec bych se nermoutil.
