Do odjezdu zbývají už jen hodiny. Je třeba zabalit kufr a na společné schůzce doladit detaily naší návštěvy.
8.
Problém s repelentem tedy vyřešen. Zbývalo zaplnit druhou půlku kufru, což nebyl problém. Naházel jsem do něj oblečení, boty, plavky, hygienické potřeby a bylo hotovo. Než jsem kufr zavřel, ještě jednou jsem ho zkontroloval svým pohledem. Byl nacpán k prasknutí. „Co když si budu chtít něco koupit, nějaký suvenýr nebo dárek pro své blízké? Kam to dám?“ zeptal jsem se sám sebe. Znovu jsem ho přejel očima a rozhodl se k redukci jeho obsahu. Oděvy a obuv byly nutné, proto jsem přistoupil ke snížení počtu léků. Beru je do ruky, jeden po druhém, a zkoumám, zda-li se mi tam bude hodit. Zkoumání k ničemu nevedlo, u každého z nich jsem byl na pochybách: „Co když ho s sebou nevezmu, a potom ho budu potřebovat?“ Nakonec jsem je vyhodil všechny a namísto nich přibalil láhev slivovice. To je univerzální lék na všechno! Toto rozhodnutí se později ukázalo jako správné...
Dva dny před odletem jsme měli závěrečnou schůzku v kanceláři pana Alberta. Bylo třeba doladit poslední detaily, jako byly sraz na letišti a předání hotovosti na první nákup zlata. A taky bylo nutné prodiskutovat program naší návštěvy. Přinesl jsem s sebou přeložený a vytisknutý email s programem, který nám připravili naší ghanští partneři:
Program jsem předložil svým kolegům, aby se k tomu vyjádřili.
„Pěkně to mají vymyšlené, jen co je pravda.“ řekl Roman. „To abychom si s sebou vzali pytel plný dolarů!“
„Já myslím, hmm, že to je běžná taxa.“ odpověděl Leontýn. „To tam tak chodí, hmmm. To je investice. Když zaplatíš, hmmm, tak uděláš dobrý byznys.“
„Vůbec nesedí celkový součet.“ opáčil jsem. „Celková suma je 170000 $ a ne to jejich hauznumero.“
„To přece nemůžou myslet vážně.“ přidal se do diskuse pan Albert. „Takové pálky! Není to nějaký překlep?“
„Není, to je běžná mentalita. A běžné ceny, hmmm. V Ghaně to tak je. To musíme, jak se říká, zaplatit, aby byl dobrý byznys, hmmmm. Protože když bude toto, tak potom se udělá i tamto.“ pronesl Leontýn s genialitou sobě vlastní.
„To je nějaká blbost, to se mi nezdá.“ řekl Roman „To bude asi nějaké nedorozumění. Zřejmě se spletli.“
„Nespletli.“ odpověděl mu Leontýn. „Já už jsem to jednou absolvoval, hmmm.“
„Cože???!!!“ zakřičel na něj pan Albert. „To mi chceš říct, že jsi jim zaplatil takové obrovské prachy?“
„No, hmmm, ano.“ zněla Leontýnova odpověď.
„Myslím, že už tu jejich mentalitu začínám chápat.“ uzavřel jsem naši diskuzi.
