Po filozoficko-ekologickém zamyšlení se přesunuji k méně vznešenému tématu - jídlu. Jídlo bylo pro nás v Africe neustále problém. A ani zde tomu nebylo jinak...
46.
Číšník nepřišel sám. V patách mu byla naše opatrovatelka Lisa. Jakmile jídlo položil na stolík a odešel, ihned po nás začala loudit peníze. Byla v tom neúnavná. Copak v sobě nemá ani špetku důstojnosti…?
Byli jsme už notně vyhladovělí, tak jsme se s vervou pustili do jídla. Humr vypadal velmi hezky a podle slov mých kolegů i dobře chutnal. Pizza taky nevypadala špatně, a dokonce i hezky voněla. S chutí jsem se do ní zakousnul a ucítil křupnutí. „Au!“ vykřikl jsem a okamžitě vyplivl obsah úst na zem. Jak může být pizza tak tvrdá? Tuto záhadu jsem rozluštil vzápětí, když jsem z pizzy sundal vrstvu roztopeného sýra. Pod ní se sice skrývalo kuřecí maso, ale vyskytl se zde drobný zádrhel – bylo i s kostí. Kuchař prostě upekl kuře, rozsekal ho na kousky a nandal na pizzu. Naštěstí praskla kuřecí kost, nikoli můj zub. Kuřecí kousky jsem odložil bokem a pizzu dojedl. Když přišel číšník pro prázdný talíř, tak jsem si mu postěžoval, ale jen se na mě nechápavě podíval, sebral použité nádobí a zmizel.
Po obědě se u nás opět objevila Lisa a navrhla nám, ať jdeme na masáž. V Ghaně totiž není prostituce, existují jen masáže a masérky. Prostitutky se zde vůbec nevyskytují. My s Romanem jsme ji odmítli, ale Leontýn prohlásil, že ho bolí záda a potřebuje je srovnat. Tak jsme spolu s Lisou vyrazili k malé chatrči za restaurací. Před ní stály dvě ženy, proti nímž byla Helena Růžičková anorektičkou. Hned se nás ujaly a táhly nás dovnitř. Sdělil jsem jim, že já masáž nepotřebuji, že dovnitř půjde jen kolega. Po této informaci popadly Leontýna a odnesly si ho dovnitř. Když se zavíraly dveře, zahlédl jsem v Leontýnových očích zděšení a přes cvaknutí zámku jsem zaslechl jeho volání o pomoc: „Translator, please!“ Tohle si Leontýne překládej sám, pomyslel jsem si.
Když se Leontýn vrátil na lehátko, měl v obličeji blažený výraz. Záda ho evidentně přestala bolet.
