Rozkaz je rozkaz

O tom, že i v armádě jsou inteligentní a vtipní lidé a všechno se musí nějak zaobalit, aby to pěkně znělo.

Tak se chystala skupina lidí, vlastně docela velká skupina lidí, na zahraniční misi. Kam to bylo, proč to bylo a kdo to byl, není až tak podstatné. Důležitá věc, kterou je ale potřeba před každým výjezdem udělat, je odebrání vzorku moči každého vojáka a její následný rozbor, jestli není někdo příliš nakloněn sociálně nežádoucím jevům, no zkrátka jestli náhodou nehulí trávu.

Tak pěkně jeden po druhém na toaletu, přemluvit tělo, aby vydalo trochu té tekutiny, a je to. Ale to by zas nemělo ten správný smysl, protože každému se, bez ohledu na pohlaví a hodnost, věřit nedá. Je teda potřeba najít někoho, kdo na odebírání vzorků dohlédne, respektive bude zárukou, že se s nimi nějak nepatřičně nemanipuluje, jestli někdo nečůrá druhému do baňky apod. No rizik je dost na to, aby se to zkontrolovalo.

Kdo to ale bude? Samotný velitel to být nemůže, ten má svých úkolů dost. Musí to být osoba spolehlivá a zároveň odolná. Ne každý by totiž tíhu takového úkolu zvládl. A taky jde o formu, jak takový úkol, vlastně rozkaz, vydat. Nelze přece někomu jen tak říct: „Vojín Vomáčka, teď půjdete na hajzl a budete kontrolovat, jestli někdo nechčije druhému do zkumavky! Odchod!“

A to je právě chvíle pro velitele, který už za ty roky má něco za sebou a ví, jak takový úkol správně zaobalit. Zavolá si tedy rotného Slámu a rozkaz vydá takto: „Rotný Sláma, jmenuji vás koordinátorem protidrogové prevence! Gratuluji!“ A to už zní přece jen jinak, než nějaký chcankokontrolór.

Závěrem snad už jen, že přílišná náklonnost sociálně nežádoucím jevům u nikoho prokázána nebyla a všichni do mise odjeli. A co je důležité, taky se všichni vrátili.