Dejte už Romanovi J. pokoj

V záplavě zpráv o tom, jak poslanci můžou na půdě PS dělat vlastně cokoli, jak bývalý prezidentský kandidát JK vysvětluje, či spíše nevysvětluje, proč až po potvrzení, že bude ministrem financí, začaly se zázračně platit jeho předvolební dluhy, a jak si podle očekávání poslanečtí kapři sami nevypustili rybník, by skoro zanikl jeden velmi smutný příběh o justičním omylu, ale opravdu velkém justičním omylu, který se chýlí ke svému konci.  

Je to příběh opravdového a poctivého člověka, Romana J. Ten, jak je v naší zemi dobrým zvykem, platí za to, že je úspěšný. A úspěch se neodpouští. A že úspěchu dosáhl poctivou cestou a vlastní pílí, o tom snad netřeba pochybovat.

Naše zkorumpovaná policie, ruku v ruce se stejně zkorumpovanou justicí, se nám tu snaží namluvit, že Roman J. cestou někam, kam, je celkem nepodstatné, úmyslně srazil nějakou občanku vietnamského původu. Prý byl u toho dokonce pod vlivem alkoholu a možná dokonce i drog a snad se po činu i pokusil o útěk.

Pche!!!

Není už načase, abychom se dozvěděli pravdu? Je, a já tu pravdu, z dobře informovaných zdrojů,  znám.  Roman J., cestou z jedné dobročinné akce na druhou dobročinnou akci, obě shodou okolností pořádané pod záštitou bývalého primátora Petra B., pravděpodobně pod dojmem dobrého pocitu z celé té dobročinnosti, na okamžik ztratil stoprocentní pozornost, čehož ale využila ona občanka vietnamské národnosti. Po týdnech čekání u cest, vyhlížeje nějaké drahé auto s dobře zapamatovatelnou espézetkou, se na ni konečně usmálo štěstí a do cesty se jí dostal zrovna Roman J. Ani na vteřinu nezaváhala a vrhla se mu pod kola, samozřejmě tak šikovně, aby sice nějaký ten šrám utržila, ale ne tak velký, aby si nemohla užívat vytoužené (vysouzené) bohatství. A že je to v asijských zemích celkem běžný jev, jak se k penězům dostat, o tom svědčí nejedno video na internetu.

Následující události jsou už jak ze špatného filmu. Po prvotním ošetření, které této zlatokopce Roman J. okamžitě poskytnul, ho přepadl pocit úzkosti z právě prožitého stresu. V tu chvíli si vzpomněl, že má v autě půllitrovou láhev rumu, na kterou se mu složili obyvatelé domova důchodců v Měcholupech (a je to venku) za to, že jim zaplatil autobus do Chorvatska, kde jim ještě navíc bezplatně poskytl k užívání svou vilu (kterou následně začal rozšiřovat a rekonstruovat, aby důchodci mohli jezdit celoročně a ve větších počtech). Prakticky nevědomky tuto láhev vypil. Stihl ještě zavolat svému psychologovi Ivanu D. a řekl mu,že se stalo něco divnýho. Protože se mu pak z rumu, který jen zázrakem nebyl plný metanolu, udělalo zle, utíkal k nejbližšímu křoví, aby se tam vyzvracel. Jenže to už jej začala honit policie v domnění, že se snad snaží z místa nehody uprchnout. Výsledek této změti neuvěřitelných náhod a omylů už známě všichni, resp. se nám někdo snaží tento scénář vnutit.

Romanu J. teď hrozí dlouholetý trest ve vězení. Oné zlatokopce zaplatil odškodné nad rámec zákonných povinností. Jak vypověděl před soudem jeho psycholog Ivan D., budí se Roman J. v noci hrůzou a pořád má před sebou ten obraz zkázy, kdy mu ta vypočítavá osoba skočila pod kola. K tomu navíc začal i trochu pít (což je ovšem podle slov Ivana D. problém asi třetiny mužské populace v ČR). Roman J. navíc u soudu vypověděl, že je mu to líto. A není důvod mu nevěřit.

Tak nebylo už toho proboha dost? Copak už si tento opravdový a poctivý člověk nevytrpěl své? Tak žádám všechny slušné lidi: „Dejte už Romanovi J. pokoj!!“