„Pochodující louče“ Václava Klause

"Všechny důležité děje reálného světa – krásné i obludné – mají totiž vždycky svou předehru ve sféře slov." V.Havel

Úvodem tohoto zamyšlení bych se rád zastavil nad stále aktuálním esejem Václava Havla Slovo o slovu, který při předávání Mírové ceny německých knihkupců ve Frankfurtu nad Mohanem v říjnu roku 1989 za Havla přednesl herec M. Schell. Havel z pochopitelných důvodů nemohl v dobách komunistické diktatury do Německa na přijetí ceny odjet. Pozdější prezident v něm poukazuje na obrovskou sílu slova a na to, že bychom měli být velmi uvážliví v tom, která slova volíme a jakým způsobem s nimi nakládáme, přičemž zároveň poukázal na skutečnost, že Češi jsou dnes již zcela oproštěni od všech národnostních animozit a předsudků a také imunní k nacionálním, či nacionalistickým návnadám. Od té doby uplynulo několik desítek let, během nichž padl komunistický totalitní režim, parlamentním způsobem se rozdělila československá federace, obě dvě země následně vstoupily do rozšiřující se Evropské unie a přehoupli jsme se zdárně do třetího tisíciletí. 

Podstata lidské duše však navzdory přání Václava Havla zůstala nezměněna a démon nacionalismu v ní nevyhasl, bohužel stále zvolna doutná a stačí podle mne skutečně málo k tomu, aby se rozhořel mocným plamenem. V Brně na prvního máje letos proběhla bez jakéhokoliv nepořádku a zbytečné agresivity z jejich strany řádně nahlášená akce nacionalistů pod heslem „Za svobodnou Evropu národů“. Ke spektakulárnímu pochodu se zapálenými loučemi soumračným městem nedošlo, neboť policie v okamžiku jejich zažehnutí rozpustila shromáždění a zúčastnění nacionalisté se nakonec v klidu a ukázněně rozešli. Jak jsem viděl na videu, šlo vesměs o mladé lidi, mé spoluobčany, kteří však mají velmi odlišný pohled na svět, než je ten můj, a možná i zcela opačné představy o tom, jak onen pohled zrealizovat a uvést k životu. Nemám je v úmyslu ani zlehčovat, ani zesměšňovat a ani zbytečně zveličovat. Předpokládám, že se jedná o dospělé občany, kteří již mají svůj vlastní vyhraněný názor, jejich existenci beru jako daný fakt, se kterým je v současnosti nutné počítat. 

Václav Klaus, náš druhý post“revoluční“ prezident, byl a doposud je bytostným demokratem a zastáncem stranické parlamentní demokracie, což mu rozhodně nelze v žádném případě upřít. Jeho myšlenkové postoje jako prezidenta a bývalého prezidenta měly a mají i díky tomuto úřadu mnohem větší váhu, než myšlenky obyčejných politiků, či prostého občana. I on stejně jako Václav Havel umí vyhmátnout podstatu problému a dokáže věci pojmenovat způsobem, jenž může oslovit nejrůznější typy lidí, i on je bytostí komplexní a místy až kontroverzní, což mají oba dva naši bývalí prezidenti společné. Rozděluje je však mimo jiné onen pohled na nacionalismus, před kterým Havel varoval, zatímco pro Klause se národ a národní stát stal podstatnou součástí jeho ideologické rétoriky, přičemž doufám, že má na mysli koncepci národa politického a etnicky různorodého, který je spojen jakousi společnou ideou, a nikoliv národa postaveného na jednom jazyku a etnickém principu, což tak občas vypadá a to nejen při pohledu na zvláštní pojem jakéhosi autentického češství, jehož rozbor není cílem tohoto článku.

Nacionalistická rétorika z piedestalu vrcholné státní funkce se může stát příčinou nevratných dějů a je podle mne moudré si uvědomit, co může zvolna vyklíčit a vyrůst z jejího podhoubí. Dospěl jsem k okamžiku, ve kterém bych vám chtěl ukázat předstupeň toho, kterými cestami by se mohla ubírat. Kam by až mohla dojít si každý jistě dokáže představit. Úryvky pocházejí z webu oněch nacionalistů s planoucími loučemi, o kterých jsem psal výše a který si při troše námahy může najít sami.
 
"Dívám-li se na výsledky posledních parlamentních voleb v ČR, ujišťuji se v přesvědčení, že nějaká silná morová rána by tomuto národu v rámci eugeniky jen prospěla. Národ potřebuje silné, zdravé, jasně a racionálně uvažující jedince, ne voliče TOP 09, ANO a ostatních systémových stran, o Pirátech nehovoře. Dovedete si snad Vy představit průměrného Babišova voliče nebo „piráta“, jak se zbraní v ruce, v mrazu a fujavici nasazuje na úpatí Krušných hor vlastní život na obranu vlasti proti nájezdům z Německa se rozprchnuvších hord negrů a Levantinců poté, co se tam zhroutil vymírajícími Němci živený sociální systém? Já tedy ani při nejdivočejší fantasii ne."

"Důsledkem pak je, že proti invazi druhově cizích vetřelců brojí v českém parlamentu japonsko-český míšenec, per definitionem ztělesněný symbol přistěhovalectví a rasového úpadku. To je skutečný „národně“-politický bizár."

Jak sami doufám uznáte, jsou to slova s hodně silným agresivním nábojem, slova velmi politicky nekorektní a slova, která by podle mne mohla zaznít mezi přáteli někde v restauračním zařízení, nebo v anonymních diskuzích na webu, ale nikoliv ve veřejném politické diskurzu, k čemuž naštěstí doposud nedošlo a pevně věřím, že ani nedojde. Jsem si vědom toho, že jsem napsal i na můj vkus text možná až příliš pateticky emotivní, ale přesto si myslím, že skutečnost, nad kterou se v něm zamýšlím, je opravdu vážná a nemohu si z ní jen tak jako obvykle tropit žerty. Než se s vámi pro dnešek rozloučím, nechám do odcházejícího ticha pozvolna doznít dodnes platná slova bývalého disidenta:

„Všechny důležité děje reálného světa – krásné i obludné – mají totiž vždycky svou předehru ve sféře slov. Jak jsem už řekl, mým dnešním úmyslem není předávat vám zkušenost člověka, který poznal, že slovo stále ještě něco váží, když se za ně musí platit i vězením. Mým úmyslem bylo vyzpovídat se z jiné zkušenosti, kterou jsme v tomto kousku světa s váhou slov učinili a která – jak jsem pevně přesvědčen – má univerzální platnost: totiž ze zkušenosti, že se vždycky vyplatí být ke slovům podezíravý a dávat si na ně pozor a že žádná opatrnost tu nemůže být zbytečně velká.“

Zdroje:

https://www.vaclavhavel.cz/

http://institutvk.cz/

https://www.novinky.cz/domaci/503767-v-brne-se-stretli-pravicovi-radikalove-a-jejich-odpurci.html

https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Knize-neni-Cech-a-Havel-byl-krajni-levicak-rekl-Klaus-A-toto-vzkazal-Zemanovi-262402

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/politici-volicum/Vaclav-Klaus-Po-deseti-letech-prezidentskych-zkusenosti-262421?nocache=1

Malá vzpomínka na závěr, odhalení bysty Václava Havla v Capitolu USA po boku Winstona Churchilla, Lajose Kosuttha, Abrahama Lincolna a George Washingtona: