Ohlédnutí za volbami do Evropského parlamentu

Steve Bannon, americký Lenin evropských národovců, byl o víkendu v Paříži a podle toho, co řekl tisku, očekával velké evropské zemětřesení. Evropská pevnina se sice skutečně zatřásla, nicméně způsobem zcela nečekaným a ze směru, jenž z pochopitelných důvodů vůbec nikoho nenapadl. Ve Francii a v Německu naprosto překvapivě posílili zelení magoři, což je vynikající zpráva pro teroristické hnutí Hamas, ale ne zase tak skvělý šachový tah nejen pro Izrael. Bannonova favoritka Le Pen skutečně o necelé procento porazila Macrona, nicméně francouzští nacionalisté i globalisté mají v Evropském parlamentu stejný počet poslanců. Macron samozřejmě nevyhrál, ale jeho prohra není zase tak velká, jak se vzhledem k několika měsíční neokomunistické revoluci hnutí žlutých vest ve Francii předpokládalo. Již stačil prohlásit, že se reformní proces ve Francii nezastaví a bude pokračovat tak, jak byl naplánován, přičemž se plný elánu vrhl do kreace nové politické frakce v Evropském parlamentu, která by vhodně doplňovala až do dnešní doby neměnný tandem konzervativců a socialistů.

Zajímavější událost je však skutečnost, že tradiční hegemoni francouzské politické scény, což jsou socialisté s republikánskou pravicí, získali něco přes šest a něco přes osm procent. Socialisté se začínají propadat do politického zapomnění a republikáni je po finančních aférách s penězi daňových poplatníků bývalého kandidáta na prezidenta křiváka a hrobaře francouzské pravice Fillona začínají nebezpečně následovat za doprovodu ultralevicového příznivce nové Chávez levice Mélenchona, jenž překvapivě dostal jen o něco málo více hlasů než socialisté. 

Bannon se s tou jeho neziskovkou jako strůjce evropské nacionální revoluce nakonec neosvědčil a ani jako věštec z kávové sedliny, ruku na srdce, nijak zvlášť nevynikl, načež patrně zklamaně odhrčel uražený zpět do USA a není o něm slyšet. Jediné, co vlastně z jeho teorií zůstalo, je myšlenka, že pravo-levé spektrum je v dnešní době nedostačující a zastaralé, neboť politický boj současnosti se odehrává na ose globalismus kontra nacionalismus. Za velmi nepravděpodobné považuji spojení třech ideově rozdílných nacionalistických a euroskeptických frakcí v Evropském parlamentu do jednoho společného politického celku, ale kdo ví, nechám se překvapit. Pikantní bude i situace brexitového harcovníka Farage, jehož kritika EU byla vtipná a osvěžující, nicméně po třech letech úspěšné brexit klauniády britských poslanců a statečného přisátí Velké Británie k EU na věky věkův již ve světle nových událostí bude podle mne působit velmi scestně a pateticky trapně. Každý poslanec může přirozeně a legitimně namítnout, že pokud se mu tady v EU nelíbí, ať si tedy sbalí kufry a odejde z EU domů, mudrlant...

K pozoruhodnému posunu došlo i u nás. Politické hnutí premiéra Babiše samozřejmě podle očekávání zvítězilo, avšak nikoliv způsobem, na jaký byli jeho členové doposud zvyklí. Je docela možné, že se jedná o novou nastupující tendenci a že bude pokračovat i v dalších volbách. Vlastně to asi závisí již jen na tom, jestli má premiér ve státní kase ještě nějaké rezervy, aby si mohl opět něčím koupit cílovou skupinu občanů, na kterou míří jeho marketing. Očekával jsem, že premiér svým tradičně predátorským stylem vysaje své koaliční partnery, kteří v jeho stínu zaniknou, že to však přijde tak brzy a tak razantně, mne docela překvapilo, tolik k úmrtnímu parte za ČSSD.

Nacionalisté z SPD se nepřehoupli přes deset procent, což pro ně bylo určitě velkým zklamáním stejně jako skutečnost, že je porazila pražská kavárna z TOP 09, což jsem nečekal ani já. Přesto je vidět, že SPD začíná zapouštět kořeny a má stabilní skupinu voličů i ve volbách, které zase nejsou natolik populární, aby se v nich vyslovila podstatnější vrstva obyvatelstva. Musím uznat, že jejich hoax marketing je velmi profesionální a účinný v oblasti poptávky, na kterou je zaměřen. Opravdu za současného stavu nevím, kde chce své voliče lovit intelektuální elita Klaus ml., pokud tedy tu konzervativní pravicovou stranu skutečně založí. No a když jsem již zmínil Klause ml., tak stojí za povšimnutí, nakolik ODS poznamenalo jeho vyloučení ze strany. Zdá se, že přes všechny různé katastrofální předpovědi nijak. Naopak to vypadá, že jak neústupná Fialova pozice a neúčast ODS v Babišově vládě, tak vyloučení neustále škodícího Klause ml. stejně jako realistická pozice k EU se ukázaly coby jediná rozumná strategie pro přežití a voliči ODS ji ocenili a odměnili svými hlasy. ODS se již nějakou dobu opět profiluje jako vůdčí opoziční síla a stává se znovu akceptovatelnou variantou pro voliče pravolevých centristů. Nárůst Pirátů začíná být standardní, vypadá to tak, že úspěšně zaplnili nově vzniklou mezeru na naší politické scéně, mají rozjetou slibnou kariéru a jejich pěkné třetí místo snad překvapilo jen ty, kteří očekávali, že uspějí mnohem lépe.