Mariánský sloup, symbol EU a německo-českého přátelství

Pražský starosta z Pirátské strany, která je známá svým silným prounijním cítěním a zároveň programovou nelibostí k jakýmkoliv formám nacionalismu, se kupodivu přidal k hlasům českých šovinistů.

Pro nikoho v dnešní době doufám není tajemstvím původ dvanácti zlatých hvězdiček na modrém poli vlajky Evropské unie, které mimo jiné korunují i hlavu Panny Marie z Mariánského sloupu, jenž na počátku minulého století v bouřlivých dobách vzniku naší novodobé státnosti zbořili v Praze čeští národovci vedeni bohémem a anarchistou Frantou Sauerem. Evropské společenství uhlí a oceli na začátku padesátých let tvořilo pouze šest států a Rada Evropy, což byl tehdy vlastně jen takový nepříliš důležitý úřad, se v těch dobách zabývala pouze kulturou a občanskými právy. No a právě v pomyslných útrobách oné Rady Evropy se jednoho dne zrodil nápad, že by se měl najít nějaký symbol, jenž by ji mohl důstojně reprezentovat. Vzhledem k tomu, že se ani jeden z návrhů typu velké a tučné zelené „E“ na bílém poli a podobně nikomu nějak moc nelíbil, obrátili se v Radě Evropy na jednoho ze zaměstnanců, o kterém se vědělo, že také vládne tužkou a štětcem.

Malíř ze Štrasburku Arsene Heitz výzvu přijal a jako praktikující katolík při tvorbě návrhu nakonec čerpal inspiraci z medaile glorifikující zjevení Panny Marie v Paříži na místě, kde dnes stojí  kaple Notre-Dame-de-la-Médaille-miraculeuse a sídlí řád Zázračné medaile Pany Marie, jehož byl členem. Když tak četl ve dne nanebevzetí panny Marie vstupní zpěv před blížící se bohoslužbou, zjevila se mu najednou na nebi žena oděná slunečními paprsky na srpku měsíce stojící, jež byla korunována aurou dvanácti zlatých hvězdiček. Nebudete tomu věřit, ale jako bájná můza ho osvítila samotná panenka Marie z Apokalypsy svatého Jana. Obraz vize ho natolik upoutal, že ho nakonec ve zkrácené podobě použil při tvorbě konečného tvaru vlajky budoucí Evropské unie, přičemž samozřejmě přede všemi zatajil jeho skutečný smysl, stejně jako důvod, proč je na pozadí vlajky barva modrá, barva Ježíšovy matky. Rukou osudu pak jeho návrh mezi stovkou jiných zvítězil a stal se nakonec oficiálním symbolem unie Evropanů. Celý tento zvláštní příběh a vlastně i svým způsobem autorova zpověď nakonec vyšly v roce 1989 v malé katolické revue Magnificat v Belgii a ač se to zdá neuvěřitelné, tak do té doby o opravdovém původu dvanácti zlatých hvězd na modrém poli skutečně skoro nikdo nevěděl.

Mýty a legendy jsou mnohdy životaschopnější a zároveň přesvědčivější než skutečná realita a tak se jednoho dne stalo, že rozvášněný dav českých národních socialistů společně se sociálními demokraty a dalšími tehdejšími rozjásanými národovci vplynul jako divoce rozbouřená řeka na Staroměstské náměstí a za mohutného jásotu a skandování strhl k zemi doposud pyšně stojící Mariánský sloup, údajný symbol pobělohorské potupy národa českého a nadvlády německého živlu a katolictví nad zeměmi Koruny české. Je opravdu ironií osudu, že Mariánský sloup byl postaven z jiných důvodů a že tyto na virtuální realitě postavené šovinistické vášně vyvolává, zdá se, až do dnešní doby.

Docela mne také překvapilo, že pražský starosta z Pirátské strany, která je známá svým silným prounijním cítěním a zároveň programovou nelibostí k jakýmkoliv formám nacionalismu, se přidal k hlasům českých šovinistů a kupodivu si nepřeje, aby se obnovený Mariánský sloup stal jakýmsi zhmotnělým symbolem přátelství a vzájemného smíru mezi národem německým a národy českým, moravským a slezským, tedy zosobněním a potvrzením důležitosti a správnosti vývojového zastřešení evropského kontinentu ve formě společné Unie zvolna směřující od konfederace k příštímu federativnímu uspořádání.

Pro mne jako pro keltského pohana je navíc socha panny Marie ztělesněním mnohem starší symboliky, než je symbolika křesťanská, která možná může i v dnešní době leckoho dráždit, což samozřejmě chápu. Neposkvrněná matka syna Božího se jako jedna ze základních nití nezadržitelně přes Isis z dob egyptských faraonů, či keltskou Pannu-Matku Karidwen proplétá tkaninou mnoha starobylých náboženství a esoterických systémů od pradávných dob kolébky lidstva až dodnes. Chci tím říct, že zobecňující archetyp matky syna Božího ve mně nevyvolává žádné nenávistné reakce a naopak bych jeho opětnou instalaci na Staroměstském náměstí i z výše uvedených důvodů docela uvítal. Dnešní úvahu bych rád uzavřel slovy legendárního alchymisty Fulcanelliho, který žil v Paříži ve stejných dobách jako Franta Sauer v Praze: „Jedná se zde zcela zřejmě o samu esenci věcí. A skutečně z Litanií se dovídáme, že Panna je Nádobou obsahující Dech, který je ve všech věcech; Nádoba ducha.“

Fulcanelli, Tajemství katedrál, Trigon, 1992, str. 85

Zázračná medaile Panny Marie:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zjeven%C3%AD_Panny_Marie_v_Pa%C5%99%C3%AD%C5%BEi

Vitráž s Pannou Marií, nad kterou září kruh s dvanácti hvězdami, věnovaná v poválečných padesátých letech Radou Evropy katedrále Notre-Dame ve Štrasburku, původní byla zničena během bombardování na konci války:
https://fr.wikipedia.org/wiki/Fichier:StrasbourgCath_Choeur_03.JPG

Soška Panny Marie ve štrasburské katedrále:
https://en.wikipedia.org/wiki/File:Statue_of_Virgin_Mary_in_the_Cathedral_of_Strasbourg.jpg