Jak zachránit demokracii?

Můžeme namítnout, že demokracii zachráníme pouze my. Ano, je to tak. Kolem nás je ale nebezpečí, které bychom měli pojmenovat a začít se proti němu chránit. Nechci kritizovat vládu, chci jen upozornit co by se jednou mohlo stát.

My, plnoletí občané, máme právo volit. Takto je to běžné v částech světa, kde je postaveno řízení státu na principu demokracie. Vydobyli jsme si jej a volíme si své zástupce, kteří nás reprezentují. Politici pak za nás dělají správu věcí veřejných. Je to jejich řemeslo. Toto zřízení je správné, ale v poslední době se objevují nové politické vlivy, které demokracii ohrožují. Abychom se nad tím mohli zamyslet, musíme si vlivy pojmenovat.

1. Demagogiea vytváření zjednodušujících a tendenčních dogmat … tato kombinace je poměrně málo nákladná forma získávání voličů. Práce s vlastenectvím, vnějším nepřítelem a snahou vložit moc do rukou obyvatel (referendum) je líbivou politikou. 
2. Populismus… nástroj, který sleduje náladu společnosti a prostřednictvím aktuálních témat si kupuje voliče. Mnoho zemí, pak kvůli plnění nákladných slibů, skončilo ve velkých schodcích veřejných financí. Můžeme jmenovat například Řecko, Itálii a Španělsko.
3. Izolacismus a protekcionismus… pro menší státy s průměrnou životní úrovní není toto nebezpečné téma, doplácet na to ale mohou v oblasti mezinárodního obchodu. V současné době nás mohou ekonomicky zasáhnout změny v USA a Velké Británii. 
4. Oligarchismus… to je touha po moci u lidí z podnikové sféry, kteří se rozhodnout jít do politiky.  V tomto případě se jedná o sílu, založenou na pragmatismu a egu. Projevuje se řízením státu na úrovni ekonomických cílů. Zjednodušeně se dá říct, že rozpočet je pro oligarchy klíčovým zákonem.
5. Zahraniční vlivy… pevný a prosperující stát je obvykle silný a není cílem zahraničních vlivů. Měnit něco, co funguje, je daleko těžší než ovlivňovat to, co nefunguje. Slabý stát s rozhádanou a polarizovanou politickou scénou je přesně místem, kde může být zahraniční vliv úspěšný, prostřednictvím nových lokálních politických stran. 

Žádný z těchto uvedených bodů není sám o sobě nebezpečný pro udržení demokracie. Nebezpečným se stává až ve chvíli, kdy se začínají jednotlivé vlivy spojovat a mají konkrétní cíl. Podmínkou pro dosažení takového cíle jsou obvykle finanční zdroje a čas. Pokud se dobře naplánuje takový projekt, je demokratické zřízení bezmocné. 

Může mít někdo zájem, aby Česká republika vystoupila z EU?
Evropa je z pohledu počtu lidí a jejich bohatství nejsilnější světovou ekonomikou. Současně je ale ekonomikou nemocnou, kterou dusí různé krize (migrační, finanční, sociální). Pokud je šance, že se bude EU drobit, posílí se celosvětová pozice Číny, Ruska i USA. Stačí si představit silnou Evropu s moderní armádou a jednotnou, zahraniční politikou. To není zájmem žádné z velmocí. Ty potřebují EU oslabit a odchod, byť třeba jednoho menšího státu, je vítaným prvkem. 

Na vnitropolitické scéně může hrát roli i moc, která není omezená různými nařízeními, a zároveň souvisí s jednotným trhem a zahraniční politikou v rámci regionu.

Na následujícím příkladu si můžeme ukázat, jak zajistit, aby naše země opustila EU: 

Předpoklad: 

1. Nemocná a polarizovaná společnost, kde se všechny tradiční politické strany zdiskreditovaly v očích voličů a uvolnily tak politický prostor ke vzniku nové síly.
2. Založení středového hnutí, které nabízí novou alternativu se silným lídrem v čele.
3. Dostatečné finanční zdroje.
4. Vlastnictví nebo alespoň přístup k médiím. 

Postup – jak na to?

1. Definovat svého voliče – jakých 50+% voličů mi dá hlas?
2. Hájení národních zájmů a vytváření prostředí strachu z vnějšího nepřítele.
3. Zpočátku zdánlivě proevropská politika, ale s neustálým poukazováním na neschopnost a nákladnost evropských struktur. 
4. Mediální eliminace benefitů EU.
5. Podpora a plnění slibů, zvyšování sociálních dávek a „uplácení“ voličů skupiny 50+%
6. Zesměšňování opozice – pražská kavárna versus pracující lid, bohatí Pražáci versus sedřený venkov. Na základě této polarizace lze přehlížet i urážet všechny s jiným názorem. Stačí si hlídat svou skupinu voličů 50+% a posilovat ji na úrovni nálady ve společnosti. 
7. Znemožnit opozici ovlivňovat společnost omezeným přístupem ke klíčovým médiím. 
8. Využít nějaké nepříjemné objektivní události anebo takovou událost uměle vytvořit a provést v tento moment rozhodující úder. Prohlásit, že jediným řešením je samostatnost. Stačí pak uzákonit jednorázové referendum a spolehnout se na svých 50+%.
9. V průběhu kampaně odvádět pozornost od aktuálních témat, ignorovat voliče opozice stylem je mi jedno co si myslí, ti mne stejně volit nebudou. Soustředit se na svou skupinu voličů 50+% formou dalších sociálních benefitů a příslibem lepší budoucnosti.
10. Po vyhraném referendu se zbavit závazků a získat „moc“ na svém území – vystoupení z EU na základě přání voličů.

Výsledek:

1. Mezinárodní: oslabená EU.
2. Vnitrostátní: Vláda je bez kontroly EU a vládne celým rozpočtem. Náš oslabený stát bez partnerů se může dostat do sféry vlivu jiného, nedemokratického státu.   

Jak z toho ven? Takový slabý stát je jako království s chudým králem, který vše rozdal své šlechtě, je pod jejím tlakem a vlastně jen čeká, až přijde někdo silný a nahradí jej. 

Kde se skrývá podstata nebezpečí pro naši demokracii? 

Stát může být ovlivněn oligarchy a globálními společnostmi s touhou po moci a zisku. Takové firmy jednají se státem z pozice síly a investují v regionech pouze s příslibem dotací a daňových úlev. Hromadění bohatství v nezodpovědných rukách, může mít za následek demotivaci podnikatelského prostředí omezováním konkurence a přesun služeb státu pod kontrolou někoho jiného. Tím stát chudne a velké společnosti nabývají na větší síle. 

Je nějaké jednoduché řešení kromě války, které rozdává karty znovu? 

Mělo by stačit následující:

1. Hlídat propojenost státu s privátním kapitálem.
2. Mít jasné a adresné vlastnické podíly ve společnostech.
3. Fungující a přísně nastavený Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
4. Dotace poskytovat pouze malým a středním podnikům.
5. Státní zakázky dávat jen malým a středním podnikům.
6. Motivovat velké společnosti, aby se štěpily na menší, a tak mohly poskytovat služby státu a získávat od něj dotace. 
7. Zajistit správné fungování akciových trhů formou průhlednosti a kontroly (vlastnictví, propojenost a velikost) firem na burze.

V podstatě jde o vytvoření takového státu, se kterým dodavatelé spolupracují a neparazitují na něm. Stát musí být pevným článkem v mezinárodním prostředí, což mu zajistí stabilitu a bezpečnost. Stát by měl mít sílu poskytovat občanům služby v oblasti školství, zdravotnictví a dokonalé infrastruktury. Politické strany, nechť přemýšlí, jak toto udělat nejlépe. 

Pokud se toto podaří, pak je určitá šance, že demokracie bude nadále žít.