S lidmi mluvím, nekupuju si je koblihou

Včera jsem se při vylepování plakátů docela pobavil. U autobusové zastávky na Havlíčkobrodsku jsem potkal mladý pár. "Jé, víte, že jste tomu pánovi na plakátu strašně podobnej?" Teprve v tu chvíli mi došlo, že asi málokterý lídr strany jezdí vylepovat plakáty po kraji osobně. Některým to ostatně ani nedoporučuji - na jejich adresy jsem si vyslechl hodně slov, která si tady nedovolím citovat…

No jo, prostě jsme odmítli všechny sponzory, a na co si jiní najímají brigádníky, děláme sami. Ale nestěžuji si - naopak. Být v kontaktu přímo s lidmi, které prosím o hlas, je nenahraditelné. Při práci v rádiu jsem sice každý týden oslovil nějakých 180 tisíc lidí – ale je velký rozdíl mezi tím, na někoho mluvit a s někým si povídat. Navíc se při tomto krásném podzimu podívám i na místa Vysočiny, kam bych se jinak jen těžko dostal.

Adept na poslance si pak také hlasů od voličů více váží – alespoň tedy předpokládám podle sebe – a poměrně detailně se s krajem seznámí. Místní se Vám svěřují s tím, co je v daném městě nebo vesnici trápí, na vlastní kůži si vyzkoušíte kvalitu silnic, a nebo dopravní zácpy. Ve Sněmovně pak toto
všechno může zužitkovat. Tedy, měl by.

Na druhou stranu, kupovat si hlasy koblihou je asi rychlejší a pohodlnější.