„Xenofob“ přeje hodně štěstí

Do Česka dorazila první vlna z vybrané skupiny uprchlíků, o jejichž přesídlení rozhodla vláda. Odmítám se nechat řídit předsudky. Proto chci věřit.

Chci věřit, že tito lidé jsou skutečnými uprchlíky před hrozbou smrti, nikoli ekonomičtí migranti. Chci věřit, že je zástupci ministerstev pečlivě vybrali a prověřili. Chci věřit, že jako křesťané nebudou mít problém s evropskými hodnotami a zvyklostmi - a neponesou s sebou ty, před kterými prchají. Chci věřit, že (ostatně, pod jistě nekompromisním drobnohledem úřadů a veřejnosti) s nimi naše společnost nebude mít žádné problémy - a tím pádem ani oni naopak nebudou mít problémy s naší společností. Chci věřit, že se jim u nás na Vysočině bude líbit - ostatně, podle ministerstva vnitra všichni s přesídlením do ČR souhlasili. Chci věřit, že přes všechny vynaložené prostředky (převážně z nadačního fondu), čas a práci, neposloužíme jen jako přestupní stanice – i když zpráva ministerstva vnitra uvádí, že "z pohovorů také vyplynulo, že všechny rodiny mají blízké příbuzné v DE, SE a NL". Tomu všemu chci věřit.

Jedno ale VÍM. Bude velmi důležité sledovat, jak tento projekt dopadne. Když to ještě jednou zrekapituluji. Jde o lidi, které si Česká republika sama vybrala, prověřila je a oni sami k nám chtějí. Jsou to křesťané, žádní islamisté a fanatici. Jsou vzdělaní, jsou to rodiny s dětmi a z domova je nežene vidina ekonomického zisku. Pro jejich úspěšnou integraci jsou lidé z nadačního fondu, dobrovolníků i úřadů připravení udělat maximum možného – od výuky jazyka, přes zdravotní péči až po zajištění školní docházky dětem a práce dospělým.

Rozhodně nejsem žádný „sluníčkář“ nebo „vítač“ – pro tyto skupiny jsem docela určitě zářný příklad „xenofoba“. Přesto přeji těmto přesídlencům hodně štěstí. Pokud integrace více méně hladce nevyjde u těchto „prvních vlaštovek“, pak už u nikoho. A jen těžko bude moci někdo Českou republiku obvinit, že jsme neudělali dost.