Hrdinové, nebo žoldáci?

V souvislosti s tragickou smrtí čtyř českých vojáků v Afghánistánu se objevují v podstatě dva druhy komentářů. První opěvují padlé hrdiny a bojovníky za mír, druhé je označují za žoldáky, kteří, drsně řečeno, v podstatě dostali, co si zasloužili. Hlavně ty druhé komentáře mne donutily přidat i svůj – přestože jsem to původně vůbec komentovat nechtěl.

                Vy, co píšete, že to je sice smutné, ale že tam jeli bojovat jen pro peníze, nikdo je k tomu nenutil, a kdyby zůstali sedět doma, nic by se jim nestalo – ano, máte v podstatě pravdu. Ale ta Vaše pravda je hodně krátkozraká.

                Že tam jeli jen kvůli penězům? Těžko někdo z nás má právo hodnotit jejich motivaci. I když je to možná pro někoho těžko uvěřitelné, stále ještě jsou lidi, kterým jde o ideály. A i kdyby šlo o peníze – od té doby, co máme profesionální armádu, tak jsou prostě vojáci v podstatě zaměstnanci, kteří za svoji práci dostávají plat. Nevidím na tom nic zvláštního.

                Že se přihlásili dobrovolně a nikdo je nenutil? Tak by se přihlásili jiní a na výsledku by to nic nezměnilo. Že by se nemusel hlásit nikdo? Jsme v NATO a jsme vázaní smlouvami - takže by to někteří nakonec prostě dostali rozkazem. Opět – na výsledku by to nic nezměnilo. Nebo snad myslíte, že ten fanatik s výbušninou kolem pasu by řekl – jo, chlapi, vy jste tady vlastně z donucení, tak sorry, já se odpálím o kus vedle? Jsem přesvědčený, že ten vůbec netušil, že to jsou Češi. Prostě měli uniformu, tak byli cíl.

                Že kdyby zůstali sedět doma, nic by se jim nestalo? Ale tak jistě – nakonec můžeme úplně všichni zůstat sedět doma a nic se nám nestane. Ovšem jen do té chvíle, než nám nějaké zlo, jedno v jaké podobě, nevstoupí za naše dveře. Teprve pak bychom třeba zjistili, že mimo vojáků se podle tohoto doporučení zařídili i další profesionálové, kteří mají v popisu práce za nás riskovat. Sedět doma by mohli zůstat třeba hasiči, policisté nebo záchranáři.

                Můžeme vést polemiku o tom, jestli vůbec se do takových konfliktů zapojovat, potažmo tedy jestli být v NATO, potažmo tedy jestli vůbec mít armádu. Neměli bychom ale vést polemiku o tom, jestli jsou oběti posledního útoku v Afghánistánu hrdiny, nebo jen žoldáky. Jsou to v každém případě zbytečně zmařené lidské životy a jejich smrt bolestně a trvale zasáhne všechny jejich blízké. A jestli hledáte viníka – neexistuje žádný jiný, než fanatik s vymytým mozkem. Fanatik, který ve jménu svého Boha a s vizí radovánek s 72 pannami v ráji neváhá brutálně a zákeřně vraždit. Fanatik, kterému je úplně jedno, že mimo vojáků zabije i své vlastní lidi. Včetně žen a dětí. Fanatik, jehož nepřítelem je celý civilizovaný svět. Tedy i my.