Jen těžko může někdo definitivně a nezvratně vyargumentovat, proč to o víkendu dopadlo, jak to dopadlo. Tedy jestli je hlavní příčinou propadu sociální demokracie nabubřelý politický styl jejího dosavadního předsedy, kterého strana sice před volbami stáhla, ale zřejmě pozdě. Nebo jestli lidi naštval Bohuslav Sobotka tím, že se tvářil jako první chlap na světě, který dostal od někoho pěstí, a zveličoval tuto prkotinu vyzývavým předvolebním navlékáním límce na podporu krční páteře, aby si všichni všimli, jak za svou politickou aktivitu – a tedy za ně – osobně trpí. Jestli oranžoví udělali chybu svým zaměřením na deset milionů „obyčejných lidí“, když učitelé, zdravotníci, úředníci, účetní, počítačoví experti, vedoucí čehokoli a spousta dalších lidí se nejspíš necítí být „obyčejnými lidmi“.
Mnoho „jestli“ je samozřejmě možné diskutovat také v případě ODS, a ta diskuse se určitě ještě nějakou dobu povede. Strana teď má svou budoucnost jen ve svých rukou a musí se vyvarovat nových chyb, nových nedorozumění. Obavy z těch starších nejsou namístě – výhodou povolební situace je, že hrozí jen minimum starých skandálů, protože kdyby byly, v předchozí kampani by nepochybně vyplavaly na světlo.
Každopádně znamená nová realita nejméně dvě dobré zprávy pro naši zemi. První je, že se volbami prakticky k nule vyzmizíkovala možnost, že by Jiří Paroubek někdy byl prezidentem. A druhá, mnohem důležitější, je, že zůstala zachována šance, lépe řečeno že voliči zachovali šanci, aby byly provedeny reformy nezbytné pro ukončení výrazného růstu zadlužování České republiky. I když jsem to na tomto místě psal mnohokrát, dovolím si hlavní nezbytné kroky ještě jednou zopakovat.
Okamžitá bolestivá rozhodnutí budeme muset učinit hned při sestavování státního rozpočtu na rok 2011. Již předem jsme naznačili, že přijdeme s návrhem snížit ministerstvům o 5 procent provozní výdaje a o 4 procenta takzvané výdaje kapitálové, což není nic jiného než investice. Není jiné volby. Nemá smysl se tvářit, že z úrovně ministerstva financí je možné řešit úspory jinak – žádný ministr financí nemůže do jednotlivých resortů vidět tak podrobně, aby uměl detailně rozhodovat o tom, co se kde má škrtnout či omezit, to musí být úkolem pro konkrétní ministry. A ti proto musí být vybráni tak, aby byli takových škrtů schopni.
A pak je tu dlouhodobý pohled – to už mluvím o našem návrhu ústavního zákona pro dosažení cílů rozpočtové kázně a odpovědnosti, kde jsou tři zásadní nástroje. Prvním je zpráva vlády o rozpočtové strategii, kterou by musela vláda předložit sněmovně každoročně do konce dubna. Popisovala by dlouhodobé cíle rozpočtové politiky vlády na pětileté období jak v oblasti příjmů a výdajů státního rozpočtu jako takového, tak celé soustavy veřejných rozpočtů, tedy včetně státních fondů, zdravotních pojišťoven, krajů a obcí.
Druhou novinkou by bylo zavedení rozdílných způsobů schvalování pro dva různé typy návrhů státního rozpočtu. Pokud bude předpokládaný schodek veřejných rozpočtů (nejen rozpočtu státního) do 3 procent hrubého domácího produktu, půjde o rozpočtový režim limitního schodku, v němž ke schválení zákona o státním rozpočtu postačí jako dosud souhlas nadpoloviční většiny přítomných poslanců. V opačném případě, tedy když předpokládaný schodek veřejných rozpočtů bude vyšší než 3 procenta, půjde o režim nadlimitního schodku a podmínkou schválení státního rozpočtu bude souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy nejméně 101 hlasů. Navíc bude vládě zakázáno předložit návrh státního rozpočtu v režimu nadlimitního schodku ve třech po sobě následujících letech.
Třetí novinkou pak budou opatření k vyvození odpovědnosti za praktické naplňování rozpočtové kázně. K této odpovědnosti bude volána vláda, která bude muset požádat sněmovnu o důvěru např. při dosažení o pětinu horšího deficitu, než jaký byl rozpočtem schválen, anebo po dvojím zamítnutí zprávy o rozpočtové strategii vlády. Svou odpovědnost ale ponesou – zpětně – i jednotlivci, a to a členové vlády a poslanci, kteří se podíleli na schválení státního rozpočtu. Jejich platy se vždy od dubna pronásobí koeficientem rozpočtové odpovědnosti, který zhodnotí vývoj hrubého domácího produktu a rozdíl mezi příjmy a výdaji veřejných rozpočtů za uplynulý rok.
A i když jsem ve volbách nekandidoval, dovolím si na závěr poděkovat všem voličům za to, jak se svými hlasy naložili. Za to, že s nimi naložili ve prospěch České republiky.
