V posledních několika dnech si pozornost vynutila Kalouskova dluhová složenka. Chápu její rozeslání jako jeden z pokusů upoutat veřejnou diskusi jiným směrem, než jestli Jiří Paroubek bojkotuje některé média nebo už zase ne. V naší situaci je totiž úplně jedno, jestli šéf socialistů na dotazy novinářů odpovídá, nebo je ignoruje, protože velká většina jeho odpovědí je špatných.
Smutné ale je, že složenka nevyvolala otázky ohledně toho, jak se dluhu zbavíme, ale lidé a média se především tázali, jak si mohl Kalousek něco takového dovolit a kolika lidem se z té složenky udělalo špatně. Alespoň část dotazů naštěstí mířila trochu smysluplným směrem, totiž za čí vlády ty dluhy vznikly – když se bavíme o vinících dluhu, už totiž tak nějak připouštíme, že nějaké dluhy máme…
Z mého pohledu je to jasné. Sociální demokraté se sloganem „zdroje jsou“ na rtech vládli této zemi od roku 1998 v období ekonomického růstu, a přestože jim samotné zvyšování hrubého domácího produktu automaticky zvyšovalo daňové výnosy, zadlužovali a zadlužovali. Proto mohli ignorovat potřebu reforem ve státních výdajích a nutnost důchodové reformy mohli odmítat jako strašení veřejnosti. Navíc se před volbami v roce 2006 pokusili uplatit voliče všemožnými finančně nákladnými sociálními opatřeními.
Povolební vládní koalice vedená ODS pak udělala několik pokusů negativní trend ve státních financích alespoň zpomalit, což se jí – ať si kdo chce co chce říká – podařilo. Deficity se snižovaly, a když se snižují deficity, nemusí se země logicky tolik zadlužovat.
Importovaná hospodářská krize, která k nám dorazila na přelomu roku 2009, samozřejmě razantně utlumila ekonomickou aktivitu. Že to mělo dopady do hospodaření státu, na zaměstnanost, to není divné.
Naši oranžoví a rudí okamžitě přišli s tím, že oni za krizi nemohou, to ODS a Kalousek, kteří ještě na podzim 2008 říkali, že se nic neděje. To je typická argumentační zkratka, která dobře zní, ale zamlčuje důležité okolnosti. Na podzim 2008 totiž neměla vláda jinou možnost než říkat, že se nás finanční krize – tedy krize sektoru bank a dalších finančních institucí – netýká. Jednak proto, že to byla pravda, naše banky oproti mnohým zahraničním skutečně byly v dobré kondici. A pak proto, že opačná tvrzení by dovedla lidi do bank vybrat si své peníze. Pak bychom finanční krizi skutečně měli, protože zvýšený zájem klientů o výběr peněz nemůže dlouhodobě ustát žádná banka.
Že návazně na finanční krizi přišla i krize hospodářská – tedy krize v sektoru výrobních podniků a služeb – je ovšem úplně jiné téma. Taková krize vzniká víceméně kvůli únavě ekonomiky z předchozího období. Když v ekonomice převládne blbá nálada, lidé začnou raději šetřit a banky mají jiné starosti než financovat podniky, je krize logickým důsledkem. Krizi u nás nezpůsobila pravicová vláda držená pod krkem přinejlepším středovými zelenými. Krize v USA a západní Evropě by vznikla tak jako tak a my bychom jejímu příchodu neměli jak bránit, ani kdybychom ve vládě měli všechny čtyři předchozí sociálně-demokratické premiéry najednou. Mimochodem, to je strašná představa…
A tak se vracím na začátek. Dluhovou složenku Mirka Kalouska plně chápu, i když je mi samozřejmě líto těch, kterým se při pohledu na ni udělalo špatně. My ostatní bychom si to měli pamatovat. A měli bychom si dnes a denně opakovat, že jestli s našimi veřejnými financemi něco neuděláme, jestli co nejdříve nezačneme s postupnými a méně bolestivými úsporami například podle programových řešení ODS, budeme jednou realitou donuceni k řešením mnohem bolestivějším. A pak nebude špatně jen pár lidem, bude nám špatně všem.
