Jedním z cílů reformy veřejné správy je propojenost všech myslitelných registrů dat a tím i zavedení systému vzájemného sdílení těchto dat. Na první pohled optimální krok usnadňující život, po zkušenosti pořád stejná svoloč.
zdroj: www.google.com
Od 1.7. 2012 platí velkohubý projekt propojení základních registrů v rámci orgánů státní správy. Proklamované výhody z něj plynoucí jsou následující:
- Zrychlení činnosti státní správy a správních procesů
- Zúžení státního aparátu
- Odstranění mnoha duplicit, jež občan podstupuje
- Občan nebude muset udávat stále ty samé údaje na jednotlivých úřadech
- Díky propojenosti registrů postačí vyplnit pouze 1 formulář
- Automatické zaznamenání každé změny ve všech registrech
- Časová úspora pro občana
- Totožnost občanů bude rychleji ověřitelná
- Minimální počet údajů na občanském průkazu v budoucnosti
- Možnost zařizovat veškeré papírování z domova (datové schránky a komunikace s úřady)
- Znalost rodného čísla nepřivede nepovolané osoby k dalším datům občana
- Snadnější čerpání dat ze systému registrů pro jednotlivce
Podobné propojení informací v rámci státních úřadů platí i ve sféře firemní. Mělo by automaticky fungovat pravidlo, že když jednou kterémukoli orgánu státní správy svěří firma nějaká data, ostatní úřady si je přeberou, a nezatěžují sebe ani firmy jejich dalším požadováním, dokládáním, archivací, správou, atd. Logické. Ale nefunkční.
Tady je ta veselá historka, kterou Vám chci vyprávět:
Málokdo to ví, málokdo to dělá, ale všechny právnické osoby musejí dokládat každý rok na Obchodní rejstřík příslušného krajského (případně jiného) soudu poměrně velmi citlivé informace v podobě Výkazu zisku a ztráty a kompletní Rozvahy. Tyto informace jsou pak volně přístupné na Internetu ve sbírce listin dané společnosti. Zdůvodňováno transparentností. Prakticky to znamená, že se může kdokoli, tedy i konkurence, volně hrabat v detailních účetních údajích o výkonech firmy. Zřejmě i to je jeden z důvodů, proč mnohé společnosti raději riskují celkem vysoké postihy za nesplnění této zákonné povinnosti. Konkrétně může být v souladu se zákonem o účetnictví vyměřena pokuta do výše 3% hodnoty veškerých aktiv!!! Teoreticky to znamená, že velká firma s majetkem v hodnotě 1 miliardy, může za nedodání několika papírů do archivu Obchodního rejstříku zaplatit pokutu 30 milionů. To, že veškeré požadované údaje má k dispozici finanční úřad současně s daňovým přiznáním, a tudíž není nic jednoduššího, než si tam pro ně sáhnout, jiný úřad nezajímá. Jednodušší je zprudit, ideálně pak ještě pumpnout, daňový subjekt.
Další kapka do poháru ochoty snášet státní teror je komunikace přes datové schránky. Všechny právnické osoby je musejí mít. Od 1.7.2009 jsou orgány veřejné moci povinny posílat dokumenty adresátům (právnickým osobám) přednostně do datové schránky, subjekty, jimž schránka byla zřízena, mají povinnost si z ní dokumenty vyzvedávat. Česká republika je údajně prvním státem na světě, kde je používání datové schránky pro orgány veřejné moci a podnikající subjekty takto povinné. Nebyl by ani tak velký problém s těmito virtuálními schránkami, kdyby byly spolehlivé. V uživatelském nastavení je možno si aktivovat funkci zasílání avíza o nové zprávě do e-mailu. Funguje to do té doby, dokud správce nebo kdo toto nastavení (a všechna ostatní) v rámci možná aktualizace kompletně nezresetuje. Firma pak žije v klidu s tím, že s ní stát nekomunikuje, protože do e-mailu nechodí avízo. Mezitím se naskládají psaníčka, např. z Obchodního rejstříku, s výzvou doplnit výše uvedenou hospodářskou dokumentaci do sbírky listin. Po půl roce konečně dorazí opravdické papírové psaníčko s modrým pruhem, ve kterém je vyměřená pokuta (a my už víme, že může být až 3% z celkových aktiv společnosti) za nesplnění výzev. Bez možnosti odvolání. Náhled do datové schránky potvrdí, že jednostranná komunikace skutečně několikrát proběhla. Potvrdí také to, že původní nastavení systému je změněno k nepoznání, takže avíza e-mailem jednoduše přijít nemohla. Skoro to vypadá jako naschvál, že?!!
To, že stát přes datové schránky komunikuje v jakýchsi podivných formátech, jež se sice možno převést do PDF, ale k tomu je potřeba zase nějaký další software, jímž je možno převedené soubory z úložiště vyzvednout, je jen další sloka téže flašinetové písně.
A je tu grand finale. Když už vše funguje, případné pokuty jsou zaplaceny, přichází nutnost dokumentaci předat Obchodnímu rejstříku. Technické podmínky jsou ale tak šílené, že odradí i člověka, který je s počítačem téměř srostlý. Například k sloučení deseti naskenovaných stran rozvahy do jednoho dokumentu vyžaduje speciální software, který není ani trochu levný. Zde je celé úřední zadání:
- Každá jednotlivá listina (např. celá účetní závěrka, rozvaha, výkaz zisků a ztrát a příloha za určité období) se předává jako právě jeden PDF soubor. Není možné rozdělit jednu listinu do více PDF dokumentů ani slučovat více listin do jednoho PDF dokumentu.
- Velikost předávaných PDF dokumentů je omezena a nesmí přesáhnout 150kB na 1 stránku listiny. Např. listina o 100 stránkách může tedy mít maximálně 15 MB.
- Je vhodné, aby PDF listina (pokud je to možné) byla vytvořena převodem z vstupních textových dokumentů (např. z MS Word) než aby byla získána jako grafický obraz (a to jak softwarově – pomocí grafického editoru nebo prostřednictvím naskenování z papírových podkladů).
- PDF listiny je možno ověřit zaručeným elektronickým podpisem i nastavit jejich zabezpečení (encryption); není však možné omezit (ani heslem) jejich plnohodnotné zobrazení nebo tisk.
- PDF soubory do velikosti 8 MB je možno předávat pomocí elektronické pošty na podatelnu příslušného rejstříkového soudu; pokud bude velikost PDF dokumentu větší, je třeba je předat jej na CD-R médiu (možno zaslat i poštou).
Jestli takto vypadá zjednodušení komunikace, jestli takto vypadají moderní systémy, jestli tento neprůstřelný zapletenec má někomu pomoci, pak se není čemu divit, že v české kotlině panuje faaakt blbá nálada. Na lid patří bič, ale nemusí to zrovna být devítiocasá kočka.
