Čím více problému s islámskými imigranty, tím více Evropy. Asi tak by se dala shrnout slova evropských politiků po Novém roce. „Liberální Evropa“ se stala, mantrou, modlitbou a zaklínadlem.
A evropské elity se tímto „zaklínadlem“ ohání vždy, když dojde k jejich selhání a objeví se politici, kteří snad nabízí levná řešení, ale naprosto adekvátní k tomu co se děje. Po dlouhých letech ústupků, ve jménu respektu k islámu, v dánském městě Randers prosadili vyhlášku, podle které musí povinně veřejné jídelny nabízet i jídla z vepřového masa. ,,To, co tímto nařízením chceme říct, je že, když jste muslim a plánujete přijít do Randersu, nemůžete čekat, že vaše stravovací zvyky budete uplatňovat i na ostatní. Vepřové zde má rovnocenné postavení s jiným jídlem,“ řekl Frank Noergaard.
Pro mnohé aktivisty je to jak červený hadr pro býka. Znak šovinismu, nacionalismu a možná i rasismu. Pro ostatní je to závan zdravého rozumu. Zvláště, kdy ve Velké Británii se na mnohých školách museli žáci přizpůsobit islámským stravovacím zvykům a tyto školy nenabízí nic jiného než halal stravu. Zároveň tím dánští radní dávají najevo, že jsou to muslimové, kdo se musí přizpůsobit nám a ne my muslimům.
Bohužel, jedna vlašťovka jaro nedělá, ale pouze oznamuje. Jako mnohá „proimigrační“ média po Novém roce otočila o 180 stupňů, tak i mnozí politici, byť s těžkým srdce, dochází k tomu, že jejich politika všeobepínajícího liberalismu prostě selhala. Selhal multikulturalismus, selhává i další modla integrace. Ukazuje se, že naše ustupování cizím kulturám vede jen k tomu, že naše kultura začala být na ústupu a ten oslavovaný levicový liberalismus je jen liberalismem pro přistěhovalce. Není v něm místo pro Evropany, není v něm místo pro evropskou kulturu.
Ukazuje se to, co říkají představitelé syrských křesťanů již několik let. Že v islámu není prostor pro toleranci, není tam prostor pro respekt a úctu k jiným kulturám a náboženstvím. Ukazuje se to, před čím varovali mnozí, již v šedesátých letech minulého století, kdy nemarxistická ideologie multikulturalismu spatřila světlo světa. Ale za jakou cenu? New York, Madrid, Londýn, Paříž, Moskva. Všude tam umírali lidé, aby byl uspokojen bůh islámu. Za cenu stovek, možná tisíců znásilněných žen, zavražděných žen ze cti. Za cenu dětských otrokyň, které si dováželi muslimové z Blízkého východu jako dětské nevěsty do Nizozemí, které k tomuto bylo několik let tolerantní.
Dnes se ukazuje, že „neexistující“ no-go zóny jsou ve Francii problémem. Ukazuje se, že Švédsko je Mekkou znásilňování. Ukazuje se, že v i v německých městech jsou místa, kam se bojí i policie. Ukazuje se, že vše co bylo odmítáno jako fake, hoax je syrová pravda. Stejně se ukazuje jak lhali politici, média a že ti, co byli zváni jako extrémisté jen říkali pravdu, která byla nepohodlná a jak se ukazuje, problémy jsou mnohem horší než jsme si dokázali ještě nedávno představit.
Nelze hájit práva a rovnoprávnost žen a zároveň hájit islám. Nelze. Je to stejné jako hasit požár benzínem a když se nedaří, tak je to proto, že je málo benzínu. Nelze hájit demokracii a zároveň demokraticky hájit zájmy islámu, v kterém pro demokracii není místo. Pak to připomíná britského premiéra, co chtěl zachránit mír tím, že obětoval Československo.
Evropa má dvě možnosti. Buď dál bude ustupovat anebo……mohou říci „Jsem bílý muž, Čech (Nor, Dán, Němec atd), křesťan, ateista. Jsem Evropan a jsem na to hrdý. Jako na to byli hrdí moji předci, kteří tuto Evropu, mojí zem, bránili a budovali. Protože nemáme se za co stydět.
