Vzpoura diskutujících na Wendydnes

Kolega bloger Winter napsal článek, kde si stěžuje na diskutující, že nejsou schopni argumentace, a shrnul jejich vlastností do několika bodů. Souhlasím s ním v jedné věci, že ne vždy je příjemné číst to, co si diskutující o nás myslí anebo o našem článku.

Nemá však cenu se nad tím rozčilovat. Když se dostaneme do situace, kdy si budeme myslet, že diskutující jsou nesvéprávní jedinci, kteří nechápou naše moudra, tak se nám může stát, že se ti diskutující nejen nebudou obtěžovat něco napsat, ale nebudou ani číst naše články. Diskutující se totiž zároveň rovná čtenář.

Vždy lze očekávat výbuch emocí, zvláště pod články, které jsou politické anebo se dotýkají určitých společenských témat a každý autor ví, že jestliže si zvolí za téma například adopci dětí homosexuálními páry, tak prostě ty emoce v diskuzi budou, ale hlavně, když už si takové téma vyberu, tak se mohu snažit jakkoliv být racionální a nestranný a nikdy plně nebudu. Prostě to nejde. A diskuze je pouze určitým odrazem mých myšlenek.

Ani pomalu nevím, k čemu došlo na blogu iDnes, ale stalo se to, že se diskutující vzbouřili a založili několik protestních stránek, kde píši svoje reakce, které by zde nemohli napsat. Za sebe mohu říci, že jsem rád, už proto, že sám vím, že v diskuzi, vzhledem k délce příspěvku, nelze mnohdy říci reakci na článek tak, aby to zároveň nevyznělo pejorativně, urážlivě apod.

Existuje zde určitý kodex diskutujících, ale mělo by být na každém blogerovi, zda tento kodex chce uplatnit v diskuzi pod svým článkem anebo nechá diskuzi naprosto volný průběh bez ohledu na diskuzi. Přeci jen, článek je moje vlastnictví, přestože redakce iDnes tento článek může volně použít. Když někdo chce vypnout diskuze, ať si je vypne, když je někdo bude chtít moderovat, ať je moderuje, když někdo bude chtít nechat věcem volný průběh, ať jej nechá i přesto, že se diskuze zvrhne v poloviční chat.

A navíc. Nelze si myslet, že jsme chytřejší než ti, co pod našimi články vznášejí kritiku a upozorňují na nedostatky. Vždyť v tom je přeci ten půvab, i když někdy krutě nepříjemný.  A dávat za vinu diskutujícím, že nechápou naše články je plané. Mnohdy to je tak, že svoje myšlenky nedokážeme jednoznačně podat a vysvětlit a v diskuzi už to nemáme šanci zachránit.

A hlavně, i negativní reakce je znamením, že ten článek určitým způsobem dotyčného nějak oslovil a proto i píšeme, nebo ne?