Většina Evropanů si přeje zastavit islámskou imigraci

Minimálně v deseti evropských zemích, jak ukázal průzkum think-thanku Chatham House. Samozřejmě, jak jinak, se ukázalo, že většinou se jedná o starší lidi a lidi s menším vzděláním. (1)

Nicméně, starší a méně vzdělaní obyvatelé našeho kontinentu a dotčených zemí jsou stále občané svých zemí s volebním právem a možností ovlivňovat dění ve své zemi a proto, dokud se zde nenastolí totalita „elit“ vysokoškolsky vzdělaných, tak je docela nepatřičné uvádět věkové skupiny a vzdělání respondentů.

Pominu-li tento „detail“, tak se ukazuje, že i občané zemí s vysokým počtem islámských přistěhovalců, jako je Německo, Rakousko, Španělsko, Itálie, či Řecko, jsou většinově proti další imigraci muslimů do jejich zemí. Což trochu komplikuje snahy našich lidsko-právních aktivistů a humanitních mudrců uvalit černé bodíky našemu národu za to, že odmítá „uprchlíky“ a přistěhovalce z islámských zemí. Jasně, je to veřejný průzkum a jako takový je nutné brát výsledky s rezervou. Přesto to o něčem vypovídá.

Minimálně o to, že obyvatelé „tradičních“ demokratických zemí nejsou tak přívětiví k přijímání uprchlíků a mají obavy z dalšího nárůstu islámské populace ve své zemi. Vypovídá to i o tom, že vysokoškolsky vzdělaní lidé jsou otevřenější a nemají takové „předsudky“ vůči uprchlíkům, než starší generace a lidé „méně“ vzdělaní. Jenomže ten průzkum už nemluví o tom v jakém oboru ti „lépe“ vzdělaní vystudovali. Pokud mohu mluvit z vlastní zkušenosti a tím co prezentují naše média, tak pro „uprchlíky“ z islámských zemí jsou většinově lidé, kteří vystudovali některý a to si neodpustím dát do uvozovek „humanitní“ obor. Méně již lidé, kteří vystudovali technické obory.

Možná to neříká nic a možná to říká hodně. Jestliže má někdo diplom z Genderových studií, či Rekreologie, případně z dalších uměle vytvořených „vědních“ oborů, tak je sice vysokoškolsky vzdělán, ale otázkou je, v čem? A vlastně k čemu? A přesně tito lidé, aniž bych chtěl zpochybňovat jejich fundovanost v jimi vystudovaných disciplínách, jsou největšími zastánci přistěhovalectví z islámských zemí, z jejich strany zaznívá největší pokřik proti těm, kteří jejich ideu společnosti (ať už multikulturní, či se záchodky bez rozdílu pohlaví, odmítají.

Je to něco podobného jako se nedávno psalo po volbě Donalda Trumpa, že ty a ty státy jeho volbu odmítají, že v těchto státech zvítězila jeho sokyně v prezidentských volbách. Méně už se psalo, vlastně možná vůbec, že to jsou státy a hlavně pobřežní, kde se koncentrují komunity sexuálních menšin, lidí s volným stylem života, kteří odmítají autoritu a zákony, lidí s problémy se zákony a vůbec zajímavých existencí.  Na druhou stranu pro Trumpa byly státy, které jsou v USA ekonomicky úspěšné a svým způsobem konzervativní.

Přesto, v médích uvidíte jejich názory, na ulicích uslyšíte jejich křik, a když půjdete na jejich demonstraci, tak je uvidíte i osobně. Něco podobného je v Evropě a pak po demonstraci za „Práva“ žen, kde bylo sto postarších sufražetek, se dočtete, že Britové nesouhlasí s Trumpem. Případně, že Němci nesouhlasí s deportací uprchlíku do Afghánistánu a demonstrují a na fotkách vidíte jen pár cizinců, kteří jako Němci nevypadají.  Celý problém je v tom, že když se lidé mají možnost se vyjádřit, jako například v britském referendu, a vyjádří se jinak, než si přejí „elity“, tak se to začne znehodnocovat poukazování na vzdělání a věk těch, kteří hlasovali pro odchod. Na druhou stranu, demonstrace proti Brexitu, jako příklad, kde se objeví deset lidí a z toho je pěti pod 18 let a pět má diplom z „genderu“, tak je zveličována a vydávána za názor Britů.

Jaká je tedy vlastně objektivita médií?  Zvláště, když média jsou schopna ignorovat a napadat lidi, které jinak hájí pro jejich barvu pleti, náboženství, či sexuální orientaci v případě, když tyto lidé se chovají jinak, než lidsko-právní skupiny očekávají?

Proč já jsem xenofob a rasista, když chci jen dodržování zákonů a druhý je aktivista, když ty zákony porušuje, jen proto, že je porušuje ve jménu multikulturní ideologie a nějakých nadrasových a nenáboženských ideálů? A kdo vlastně určuje co je dobré a co špatné? Dříve to byla státostrana, předtím nacisté a teď? Ti, co se cítí „elitou“? Samozvaní kazatelé morálky jako pan profesor Halík, který tak rád mluví o elitách? Tedy lidé, z mého pohledu odtržení od reality, protože žijí ve svém myšlenkovém světě, kde se potkávají se stejnými jedinci.

A vlastně, pak se nelze divit jejich kopání, když zjistí, že jsou ve svých „ušlechtilých“ myšlenkách osamoceni.

(1)