Unaveni sluncem. Unaven blogy

Nevím, kdo z Vás viděl vynikající film ruského režiséra Nikity Michalkova „Unaveni sluncem“. Pravdou je, že z celé stejnojmenné trilogie byl ten první film nejlepší, ale o tom můj blog nebude. 

Nevím kolik let, s téměř roční přestávkou, kdy jsem svoje blogy nechal odstranit, působím na iDnes. Nicméně bilance je 200 blogů, většina psaná tak, aby se vešla do formátu A4. Většina blogů jsou myšlenky poskládané z chaosu dalších myšlenek, na určité téma. Psané na základě toho, že mě napadl nadpis, tedy nosné téma, aby pak nadpis byl reklamní poutač pro blog poskládaný z několika, nevím jak to říci, myšlenek? , ne myšlenek ne. Myšlenky bolí, to se mi nikdy nestalo. Spíše bych řekl z vjemů. Ano, to je to správné slovo. Vjem proložený zkušeností, životním postojem a někdy proložený snahou najít hranici co ještě lze napsat slušně. 

Na blozích jsem zažil ledacos. Krásnou anarchii v diskusích, kdy diskuse ještě byly anonymní a zábavné. Období, kdy se Vladimír Kroupa, nemyslím zle, snažil být králem kuchařů, než přišel Babica a Vladimír pochopil, že již je bez šancí. Hru na kočku a myš s adminy, kdy admini věděli, kdo se skrývá pod jakým nickem, ale prohrávali. Bylo to takové strhující. Mnoho lidí chodilo na blogy jen kvůli diskusím. Pravda, účelem blogů nejsou diskuse, ale blog sám o sobě. Jenomže ty diskuse ty blogům dodávaly to pravé koření. A nejen diskuse, ale také nezapomenutelné nicky. No, každá sranda jednou končí a tady skončila sranda se zavedením registrací a později o některými blogery vybrečenými neanonymními minusy a plusy pod diskusními příspěvky. No nic, je to minulost a současnost je taková jaká je.

Kdybych si něco přál znovu zopakovat, tak by to bylo období, kdy se na titulku dostaly blogy s tématy, které dnes jsou mnohdy odsouvány do soukromých. Dobu, kdy redakce dávala prostor pro kontroverzní názory a na titulce je vyrovnávala, jako se kdysi stalo s článkem pana Matějky, kde zastával názor, že by na lavici s obžalovanými posadil i jejich advokáty, načež jsem kontroval článkem „Zastavte proces s vítkovskými žháři“, který redakce umístila na titulní stranu hned pod článkem pana Matějky.

Jak jsem již psal, bloguji zde několik let. Na čas jsem nechal svůj blog deaktivovat a na čas jsem se odmlčel a raději „řádil“ v diskusích. Ať již jako Ulator, Osamělý stalker, Tomas Torquemada a jeho tým, Antonín Koniáš apod. V posledních týdnech docházím k tomu, že nemám co říci. Co se týče islámu, tak se stále častěji opakuji, a je jedno o čem v souvislosti s islámem zrovna píši. Nauka islámu je prostoduchá a triviální. Je to jako psát o Měsíci a jeho oběhu kolem naší planety. Můžete psát o odchylkách, ale to zásadní zůstane stejné. Stejně jako když budu psát o socialismu. Rysy socialismu jsou stejné, ať už jde o socialismus internacionální, národní anebo založený na jiných principech než jmenovaných.

Napsal jsem několik blogů s exkurzem do historie. Ať už se to týkalo prostitutek ve středověké společnosti, katolické církve za Druhé světové války, počátků islámu, případně o českém pilotovi Josefu Františkovi, který považuji za svůj nejlepší. Jenže dnes už nemám co psát. Popravdě, jsem unaven sluncem :)

Ne, nekončím, jen si chci odpočinout a věnovat se mojí nově objevené lásce a tou je americká mafie. Rodinám Gambini. Colombo, Bonanno, Genovese a Lucchese. A nejenom jim. Prostě chci si dát čas a rozmyslet se, o čem bude moje další blogová činnost. Prostě taková blogová krize středního věku.

Fotit neumím, vařit ano, ale ne o tom psát blogy. Miluji zvířata, mám nádhernou fenku a několik koček, ale zase o tom neumím psát. No prostě, děkuji svým čtenářům a „ I'll be back“