Turecký prezident chce islámskou armádu proti Izraeli a EU je v klidu

Jak uvádí britský deník Express, turecký prezident vyzval k vytvoření islámské armády, která by zlikvidovala Izrael. Žádné protesty evropských politiků se ovšem nekonají. 

Již delší dobu je možné pozorovat dvojí metr v politice zemí Evropské unie. Jako by se politici řídili tím, že dobré je jen to, co je dobré pro jejich ideologické smýšlení a nikoli to, co je dobré pro občany Evropy. A tak, zatímco politici se usnesly, že za pokus o vraždu bývalého ruského agenta může Rusko, aniž by někdo zveřejnil důkazy, že to Rusko bylo, tak v případě tureckého prezidenta se opatrně našlapuje. Ne dosti na tom, že Turecko masakruje Kurdy  na území Sýrie, tedy na cizím území, ne  dosti na tom, že Turecko odmítá vinu na genocidě tureckých křesťanů, ponejvíce Arménů, ale také Řeků, Bulharů,  Srbů a dalších. Ne dosti na tom, že Turecko likviduje opozici, novináře, že demokracie v Turecku je demokracie kde je dovolen pouze jeden názor, kde pomalu dochází k pronásledování neislámských náboženských skupin.

Turecko je pro Evropskou unii a její politiky pořád partner. Proč? Je to kvůli tomu, že Erdogan dostal dobře zaplaceno za to, že sem nepustí další uprchlíky? Nebo proto, že v Evropě žije turecká komunita čítající několik milionu potencionálních vojáků Erdoganovi zahraniční armády? 
Možná tam jsou i jiné důvody. Přesto je zarážející, že Turecku prochází pomalu vše. Čistky v řadách opozice a turecké inteligence, zahraniční agrese, vyhrožování, zatímco Maďaři jen postaví plot na hranicích a jsou to nepřátelé. Poláci chtějí, aby soudci nejmenovali soudci a je to proti zásadám EU a Polsko je málem vyhlazeno z mapy Evropy. Česká republika odmítne kvóty na migranty a jde k soudu, jako by už neplatila suverenita evropských států a jednotlivé státy byly jen vazalem Bruselu, který když rozhodne, tak se vazal musí podřídit. 

Nelze nezapomenout, jak unijněevropští politici kritizovali prezidenta Trumpa, když uznal Jeruzalém jako hlavní město Izraele. Ty řeči, že to naruší vyjednávání s palestinskými Araby, že to naruší vztahy s arabskými zeměmi. To, že Jeruzalém je hlavní město Izraele je prostě fakt. Je to hlavní město Židů od krále Davida a nikdy to hlavní město Izraele nepřestalo být, přestože Izrael skoro po dva tisíce let neexistoval. Ano, Izrael, ne Palestina, která je umělý konstrukt Římanů po té, co Židé prohráli s Římskou říší svůj boj za samostatnost a byli ze své země Římany vyhnáni. Budiž. Palestina je dnes všeobecně uznávaný název, to však neznamená, že Jeruzalém je hlavní město Palestiny. Palestina je a snad navždy zůstane jen geopolitické označení. Ideologické, nikoli faktické.  Přestože by to palestinští Arabové a mnozí politici Evropské unie rádi změnili. 

Evropským politikům ani nevadí, že do rukou Palestinské samosprávy vkládají stovky milionu EURO, které jsou pak vypláceny teroristům a rodinám teroristů. Vadí to však prezidentu Trumpovi a tak Spojené státy omezují svojí pomoc Palestinské samosprávě, zvláště, když za zabití Žida jsou tučné odměny, jak píše Gita Zbavitelová na Neviditelném psu. Příznivci Palestinské samosprávy nemusí mít strach. Evropská unie zcela jistě doplatí to, co Američané nedají. Je to o to paradoxnější, že zatímco po vraždě a následném upálení Židovky prezident Francie mluví o antisemitismu, tak Evropská unie ten antisemitismus finančně podporuje štědrými finančními dary Ramalláhu. 

Česká republika má na Blízkém východě, jediného přítele a tím je Izrael, kterému naše země pomohla v době pro tento stát nejtěžší a to dodávkou zbraní, kterou zprostředkoval tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk, po kterém jsou dodnes pojmenovány nejen některé kibuci v Izraeli, ale také ulice měst. A ani naše země, neprotestuje proti politice a agresi Turecka. Izrael je přitom jedinou skutečnou demokracii na Blízkém východě, přestože různým aktivistům se už jen při vyslovení názvu té země vaří krev v žilách. Sice se ohání láskou k lidem, lidským právům, ale k Židům mají vztah jako Adolf Hitler. Popravdě on i ten Hitler se oháněl lidskými právy a láskou k lidem, ale k lidem pouze určité etnicity. 

Evropská unie a její servilnost k Turecku jen ukazuje na to, že tato hračka politických elit je stejně neschopná jako Francie a Británie v roce 1938 v době podpisu Mnichovské dohody. Evropská unie je silná jen tam, kde necítí odpor a čím dál tím více ukazuje,že už dávno nejde o lidská práva, demokracii, ale jen o politiku hezkých tváří ke všem, které potřebuje. Jakmile jí někdo nastaví zrcadlo, tak je odsouzen. Jako Izrael, který vypověděl migranty z Afriky. Přitom politici Izraele nedělají nic jiného než to, že chrání své občany a identitu svého státu. Tedy něco, co je v Evropě nazýváno populismem. 

Odkaz na článek z kterého vycházím