Supi v ODS

Právě se rozhoduje o osudu pana Mirka Topolánka. Když jsem ve svém článku napsal, že by měl rezignovat na post předsedy strany, protože by tím vzal oponentům vítr z plachet, tak  jsem se v diskuzi dozvěděl, že do pana Topolánka kopu.  Jenže se ukazuje, že jsem měl pravdu. Kdyby Topolánek nabídl svůj post sám, nikdy by se nemohlo stát to, co se právě děje.

Pan Topolánek by skutečně vzal vítr z plachet svým rivalům a ukázal by se jako člověk, kterému záleží na dobrém jménu a zapomnělo by se na jeho prostořeký proslov. Čekal jsem, že se toho chytí pan pan Paroubek a ČSSD, což se skutečně stalo, ale nikdy bych nečekal, že iniciátorem bude pan Sobotka anebo pan Vondra, kterého pan Topolánek dosadil do funkce ministra pro něj vytvořeného.

ODS se v tuto chvíli ukázala jako rozervaná strana, kde je připraveno mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Místo ozdravění ODS jde o boj frakcí, o moc ve vedení strany.  Jako měl pan Topolánek raději mlčet, než se omlouvat, tak stejně měl mlčet pan Sobotka se svoji výzvou k odstoupení pana předsedy.  Tohle měla být záležitost svobodného rozhodnutí pana Topolánka, ať už novináři, anebo my blogeři píšeme cokoliv.

Nátlak nepřináší nikdy nic dobrého, jen pohromu, rozbití všeho co je křehké, ale cenné.  ODS měla možnost ukázat jednotu a stát za svým předsedou, zvláště, když největším vyzyvatelem k odstoupení je pan Paroubek, v současné době neomezený vládce české politiky, kdy i vláda jedná víceméně ve shodě s přáními pana předsedy ČSSD. Měla možnost ukázat jednotu, byť křehkou a poslat tak výzvu k občanům, že svého předsedu si zkrotí sama.

Ač kritik pana Topolánka, tak musím uznat, že v současné ODS pan Topolánek působí jako jednooký král mezi slepými. A současné grémium ODS a hození přes palubu těmi, kdo stáli celou dobu při Mirkovi Topolánkovi  mi dává za pravdu.

Do pana Topolánka jsem si ve svém článku nekopnul. Do pana Topolánka si nekopnul ani pan Paroubek. Kdo do něj kope jsou ti, kterým věřil.