Smrt jako součást života, smrt jako uvědomění si vlastní identity
Lidstvo se se smrtí vyrovnává od svého vzniku. Přemýšlí o smrti a snaží se zjistit, co to vlastně smrt je. Nejde jen o náboženské vůdce, filozofii, ale také vědce. Šnůra pojednání o smrti se táhne od Mezopotámských legend o Gilgamešovi, zápisů na egyptských chrámech, antických spisů , severských Ság, židovské a křesťanské písemnosti shrnuté v Bibli až po současné vědecké či pseudovědecké studie, o to paradoxnější, že do dnešních dnů věda není schopna dát odpověď na otázku, co je to život.
Zatímco většina z nás občas o smrti přemýšlí, tak o životě, jeho podstatě už moc ne. Mnozí, netroufám si říci většina, se řídí tím, že o životě se přemýšlet nemá, život se má žít. Většinou do chvíle, kdy nastane událost, která dotyčného, dotyčné donutí se nad životem zamyslet. Nad životem a jeho krátkostí a pomíjivostí. Zatímco dříve smrt doprovázela člověka od jeho narození, tak dnes se snažíme smrt vytěsnit z našeho života. Protože chceme žít ten život a nepřemýšlet nad ním a neuvědomujeme si, kolik lidí umírá osamoceně v nemocnicích, domovech důchodců v osamění, bez přítomnosti svých blízkých.
Nemá smysl řešit pohled na smrt v rámci vývoje či civilizačních zvyklostí. Pro nás je důležité, že od Antiky donedávna věnovala Evropa velkou pozornost umírajícím. Většina lidí umírala v kruhu své rodiny s vědomím, že po smrti následuje život. Pro Římany a staré Řeky to znamenalo překročení řeky smrti s úplatkem pro převozníka, který je převezl ze světa života do světa smrti. S příchodem křesťanství pak přechod ze světa smrti a slz do světa radosti a života. Pro raně křesťanský a pozdně antický svět byla smrt zárukou věčného života pro ty, kdo přijali Krista. Kristus sám byl tou zárukou. Byl spojením mezi pozemským a nebeským světem.
Svatý Augustín v letech 421 až 422 sepsal ,to co Nicolas Truong nazval Pohřební chartou Západu, traktát „O péči o mrtvé“. Jedná se vlastně o seznam modliteb a úkonů, které mají pomoci umírajícímu za jeho účasti, odejít z tohoto světa. Ne, že by svatý Augustin přišel s něčím převratným a novým, svatý Augustin jen navázal na starou pohanskou tradici, které dal křesťanský význam a jde li to tak říci, zbavil umírajícího samoty v jeho údělu. Už to nebyl převozník, kdo převáží mrtvého na druhý břeh, ale byl to člověk, který doprovází umírajícího, aby jej posléze předal do rukou Krista. Tím, že člověk zemřel, nekončil jeho život. Zatímco tělo zemřelo, Duše odcházela do života. Což bylo uzavřeno i symbolicky, kdy tělo bylo vynášeno z domu do kostela. Ze světa pozemského do světa věčného. Příhodně to nazval historik Ernst Kantorowizc. Dvojí tělo krále. Na jednu stranu tělo umírá, na druhou stranu přežívá v myšlenkách pozůstalých, zatímco duchovní tělo už je jinde. Ostatně tato koncepce vedla ke známému „Král je mrtev, ať žije král“.
Asi málokdo bude znát jméno Marie Svatošová a ještě méně lidí bude znát její knihu „Hospice a umění doprovázet“. Je to žena, která jako první po roce 1989 otevřela hospic v Červeném Kostelci. Lékařka a pro mě česká matka Tereza, která pochopila, jaký význam má pro umírající duchovní péče. Že i ten umírající potřebuje nejen lékařskou péči, ale také duchovní, že potřebuje nejen utišující léky na bolest, ale také slovo, že umírající potřebuje cítit, že ani v okamžiku smrti není sám. Pochopila, že i v okamžiku smrti potřebuje umírající vědět, že není sám, že neumírá sám, že i v okamžiku smrti se může spolehnout na lidi kolem sebe. Protože i když lékařská věda dospěla tak daleko, že umožnuje odchod ze světa bez bolestí, tak nikdy nenahradí rodinu. Ostatně to ani hospic, ale na rozdíl od nemocnic hospice umožňují rodinným příslušníkům strávit poslední chvíle s tím, kdo umírá.
Vzpomínám si, jak umřela jedna z našich tetiček v Bylanech na Chrudimsku. Byli jsme malé děti a hráli jsme si kolem její rakve v seknici. Kolem rakve byly svíčky, na rakvi květiny. Prostě teta umřela. Možná jsme to tenkrát nechápali, ale nějak nás to nevyvedlo z rovnováhy. Byla tady a už není. Rakev byla v seknici tři dny, pak byl pohřeb. Pohřeb, hostina a nakonec hudba a tanec. Král zemřel, ať žije král.
Při tomhle nezapomenu, jak před čtyřmi lety zemřel můj otec a když jsem tam přijel tak mi moje čtyřletá neteř z rozjásanou tváří oznamovala „Ahoj Martine, víš, že děda umřel?“ Řekla to tak, že i moje sestra se zasmála. Nevinnost dítěte vytvořila most mezi smrtí a životem. Stejně jako nevinnost Krista. Berme smrt jako součást života, jako přechod mezi něčím co končí a co začíná. Co? To neví nikdo, ani křesťané, proto věříme, že to je život.
I proto je zítřejší neděle pro křesťany tím Největším dnem kdy se zdraví „Kristus vstal z mrtvých“ s odpovědí „Opravdu vstal!“ Víra měnící se v jistotu.
Christus resurrexit!
Martin Kavka
Přirovnávat „sirotky“ ze Sýrie k Wintonovým židovským dětem je chucpe
V rozjitřené debatě o syrských sirotcích se začínají nějak ztrácet ty „děti“. Namísto racionální debaty se vytahují příklady z historie. Jenomže ty příklady z nedávných dějin Evropy spíše svědčí proti příznivcům přijetí.
Martin Kavka
Levice se bojí úspěchu Švédských demokratů. Prý populisté a xenofobové
Ve Švédsku dnes probíhají volby, které sice nic moc nezmění ve složení vládnoucích stran, ale přesto jsou sledované, protože vzor všech socialistů a sociálních inženýrů dostává trhliny.
Martin Kavka
„Levicový humanismus“ je mnohem horší než „pravicový extremismus"
V souvislosti s demonstracemi v Sasské Kamenici se objevily zprávy, že se jedná o pravicové extremisty, neonacisty. Levicoví politici, nechtějí ani na okamžik připustit, že se nejedná o akce extrémistů, ale jde o projev zoufalství
Martin Kavka
Nikdo nechce topit „uprchlíky“ aneb demagogie podle blogera Hornera
Imigrace z Afriky a Blízkého východu do Evropy nenechává nikoho chladným. Názory mohou být různé, záleží na úhlu pohledu, politickém přesvědčení a vstupních informací.
Martin Kavka
Španělé asi neznají pohádku o Smolíčkovi. Proto tam budou mít „celou Afriku“
Když před několika týdny italský ministr odmítl přijmout loď se 630 „uprchlíky“, stejně jako Malta, bylo to Španělsko, které udělalo „gesto“ a loď přijalo.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Zdanění bezdětných, výpovědi bez důvodu. Fiala chce širokou shodu a klid
Z programových návrhů, se kterými přicházejí strany vládní koalice rok před volbami, mají podle...
Rusko do konce srpna zakázalo vývoz cukru, chce zajistit stabilitu na trhu
Rusko přechodně zakázalo vývoz cukru ze země. S odkazem na vládní nařízení o tom píší ruské tiskové...
Španělské ministerstvo se rozhodlo zrušit cenu býčích zápasů. Vyvolalo kritiku
Španělské ministerstvo kultury se rozhodlo zrušit národní cenu býčích zápasů. Informoval o tom...
Do konce roku by se mohlo konat další jednání české a ukrajinské vlády, řekl Fiala
Do konce letošního roku by se podle premiéra Petra Fialy mohlo konat další společné jednání české a...
Prodej ŘRD 3+kk + půda, dílna, poz. 1040 m2, Limuzy
Tismice - Limuzy, okres Kolín
4 590 000 Kč