Sexismus? Pouze další krok aktivistů ke zničení společnosti

Nevíme, jak to vypadal vztah mužů k ženám v archaických společnostech dávnověku, podle kdysi nálezu Věstonické Venuše se můžeme jen domnívat. Poznatky však máme z Antiky, období Christianitas, Novověku a hlavně dneška. 

Podle toho co známe z literatury a umění od dob Antiky, vztah muže a ženy je postaven na několika úrovních. Kooperaci, to je rozdělení rolí v životě, muž živitel, žena opatrovnice domácnosti. Biologické, muž otec, žena matka a sexuální ve smyslu ve smyslu touhy, smyslnosti a to jak platonické lásky, tak i fyzického spojení. Prostě to je nepopíratelný fakt, který má platnost nejspíše nejen od Antiky, ale po celou existenci lidského pokolení.

Co se v průběhu dějin měnilo, bylo postavení ženy ve společnosti. I když, pokud se podíváme do dávné historie tak vidíme, že to byly mnohokráte ženy, které ovlivňovaly dějiny a historický vývoj. Asi tou nejznámější je Eva, která podle biblického příběhu snědla ovoce ze stromu poznání. Snědla nesnědla, byla nebyla je předmětem víry, ale tak či tak byla první, kdo určil další cestu lidstva. Nebyla sama, významné ženy v dějinách národa Židovského byly Ráchel, Rút, Batšeba, Ester, Debora, Judit či Egypťanka, manžela úředníka Putifatra. Když jsme u toho Egypta, tak nejznámější Egypťankou je a asi navždy zůstane Kleopatra. Nejen jako symbol touhy po moci, ale také jako symbol sexuální nenasytnosti, což asi neprávem, protože v tehdejší době jí bezkonkurečně překonává manželka císaře Claudia Valeria Messalina.

Prostě sex a dominance žen se táhne dějinami jako červená nit. Sex a láska k ženám byly inspirací jak v Řecké mytologii, tak ve Středověkých lyrických básních a obrazech. Ostatně byl to Středověk, který ženu z objektu sexuální touhy povýšil na objekt úcty a lásky. Vliv na to měla nejen úcta k Marii jakožto matce Krista, ale také Artušovské legendy, které měly vliv i na vznik rytířství a rytířské etiky. Ve středověku nebyl čas na puritánství 18 a 19 století. Byl to čas nejen válek, ale také lásky a období vzniku milostné poezie a milostných románů. Ostatně kdo by neznal Dekameron Giovanniho Boccaccia, nebo Francoise Villona a jeho básně v nichž obdivuje pařížské ženy? Bylo to období, kdy muži se dvořili ženám a toužili po jejich přízni, stejně jako ženy očekávaly od muže, že se jim bude dvořit.

Ostatně nijak se to dodnes nezměnilo. Muži nadbíhají ženám, ženy se oblékají, aby přitáhly pozornost mužů.

Tedy nezměnilo. Mění se to, stejně jako se mění definice toho co je sexuální obtěžování. Člověk by měl dojem, že již slovo obtěžování značí jednání, které je na hraně nejen společenských pravidel, ale také na hraně zákona. Pokud se jedná o obtěžování s přívlastkem sexuální, tak je zřejmé, že jde o jednání, které může hraničit se sexuálním násilím. Není tomu tak, jako sexuální obtěžování je bráno cokoliv co uzná dotyčná, dotyčný ze svého pohledu jako obtěžování. Tečka. Může to být opravdu cokoliv. Pochválit kolegyni účes, oblečení, otevřít ženě dveře do restaurace. Nemluvit o takových věcech jako se podívat ženě na nohy a nedejbože do výstřihu. To už hraničí s mentálním znásilněním dotyčné. Na druhou stranu je paradox, že mnohé z těch co jsou  #MeToo, dávají na Instagram fotografie za které by se nemusely stydět ani společnice z domovů pro osamělé, případně ženaté, sexuálně neukojené muže.

Ne zcela nedávno proběhla aféra, kdy kameraman udělal záběr na nohy moderátory Verony Pooth. Sexismus psaly německá media, zatímco moderátorka to vzala v klidu se slovy, že člověk může vypadat svůdně, ale nikdo by se ho neměl dotýkat. Ostatně, proto se ženy oblékají aby vypadaly svůdně. K čemu by si jinak oblékaly minisukně, boty na vysokém podpatku, šaty s hlubokým výstřihem? Je to proto, že jim je horko anebo aby přitáhly pozornost mužů? Pokud tedy dnes některým vadí i pohled na jejich přednosti, není nic jednoduššího než hledat řešení. Tím nejsnadnějším je obléci si burku. Nevycházet z domu a u hereček přestat hrát ve filmech kde jsou erotické scény a zúčastnit se castingu na filmy o životě svatých.

Můj názor na tuto nejen antisexuální kampaň, ale také kampaň za přeměnu ženy z objektu lásky a ano, také sexu, na objekt kolem kterého se bude chodit po špičkách, něco co není radno pozorovat, protože i pohled na ženu může člověka společensky deklasovat. Je to prostě jen pokračování gender kampaně, kdy ženy chtějí čůrat jako muži, vytváří se další pohlaví a člověk aby se bál oslovit děvče jako děvče, aby se z ní nevyklubal transsexuálně nevyrovnaný jedinec, co se cítí ráno mužem, v poledne trochu ženou a večer bezpohlavním mutantem.

Možné není daleko doba, kdy nám budou za vzor dáváni Nezmaři. Ti se množí dělením.