Nejen po teroristických útocích ve Francii, ale pokaždé, když muslimové někdo něco vyhodí do vzduchu, případně vyvraždí pár odpůrců a kritiků, tak se ozvou obhájci lidských práv, obhájci multikulturalismu, prostě takoví ti sluníčkoví lidé, že všechny tyto útoky jsou důsledkem špatného začlenění muslimů do společnosti. Jsou důsledkem frustrace muslimů z toho, že je společnost nepřijímá. Dalšími body jsou důsledky kolonizace apod.
Paradoxně tito obhájci islámu se rekrutují z řad z obhájců homosexuálních manželství, obhájců větší role ženy ve společnosti, paradoxně i ze stran fanatických feministek, ze strany obhájců potratů a není divů,že i ze strany odpůrců křesťanství.
Takže od začátků.
Homosexuální aktivisté hájí islám a to přesto, že v islámu existuje za homosexualitu trest smrti. V Iránu je dokonce poprava homosexuálů veřejnou podívanou, kdy popravený je pomalu vyzdvihován nahoru jeřábem. Nedávno dokonce dva homosexuálové před smrtí měli umožněný let z patrového domu. Přesto pro homosexuály je největším nepřítelem katolická církev, přestože za celou dobu, kdy bylo křesťanství státním náboženstvím za homosexualitu nebyl nikdo popraven.
Obhájci islámu a zároveň obhájci větší role ženy ve společnosti jako je Dienstbier, Šabartová a i feministky obhajují islám, přestože podle islámu má žena poloviční hodnotu muže. Uvědomují si dotyční, že v islámských zemích žena dodnes nemá práva, která měla v křesťanské společnosti od vyzdvihnutí křesťanství? Stačí se jen podívat do historie kolik žen ovlivnilo evropskou politiku, kolik žen se podílelo na vytváření kulturní historie Evropy.
Asi není náhodou, že hnutí žen za rovnoprávnost vzniklo v zemích křesťanských a postkřesťanských, stejně jako souhrn lidských práv. Toto vychází z toho, že v křesťanské nauce jsou si muž i žena rovni před Bohem. Z toho nakonec vyšla i rovnost práv. Bojovníci proti křesťanství a obhájci islámu by si možná měli uvědomit právě tuto skutečnost. Ono je lepší si do křesťanství kopnout a tvrdit, že podle Písma je žena podřízena muži. Ale v Novém zákoně nic takového není, stejně jako v praxi křesťanství.
Obhájci islámu vyčítají křesťanům, že jejich názory nepatří do moderní doby. Jak pak mohou obhajovat islám, kde se setkáváme s jevy, které byly zavrhnuty jako nelidské již v době antického Řecka? Tím nechci obhajovat křesťanství. Ode mne jako katolického křesťana by to mnozí stejně nevzali. Nehledě na to, že se jedná o mojí víru a můj pohled na svět, které nezměním, ani kdy by ke mně připlul muslim na praseti a odrážel se jitrnicemi.
Posledním paradoxem jsou naši čeští orientalisté, jako pan Ostřanský, kteří tvrdí lidem, že teroristické útoky jsou jen dílem vyšinutých jedinců a islám je o něčem jiném. Pravda, pan Ostřanský mi nikdy neodpoví na otázku, proč tomu tak je od počátku islámu. On dokonce ani neřekne to, že to co dělal Mohamed je normativem pro všechny muslimy. Protože tak to je v islámu. Mohamed je norma.
Jak řekla jedna umírněná muslimka:" Mám problém s tím, že Mohamed měl neomezeně žen, ale Alláh ví nejlépe"
A na závěr názor jednoho arabisty, filozofa a profesora středověké a arabské filozofie pana Rémi Brague :Francouzský filosof se vyjádřil také k otázce, zda je násilí integrální součástí islámu. Předesílá nejprve, že vyznavači všech náboženství se násilí dopouštěli. To je nesporný fakt. Jinou otázkou je, zda se jej dopouštěli a hlásali zakladatelé jednotlivých náboženství. O Ježíši či Buddhovi něco takového říci nelze, avšak činy Mohameda a jeho druhů se bohužel nepříliš různí od toho, co konají džihádisté takzvaného islámského státu v Sýrii, Iráku či Nigérii. Zakladatel islámu například nařídil setnout hlavy několika vězňům, mučil pokladníka židovské obce a vybízel k zabití zpěváků, kteří si jej dobírali ve svých písních.
