Proč muslimové bojují za svoje práva v Evropě? Proč ne v islámských zemích?

Dnes se konečně rozhodlo u soudu, zda zdravotní škola porušila práva jedné muslimky. Jak se ukázalo, tak škola dotyčnou nediskriminovala a soud potvrdil, že dotyčná ani nikdy nebyla studentkou inkriminované školy. 

Obávám se však, že tímto soudním rozhodnutím věci ve věci islámských šátků a islámských zvyklostí u nás nekončí, ale teprve začínají. První jezince to sice nevyšlo, ale jak známo ze západní Evropy, tak ona se skulina jednou najde. A hodně mohl napovědět i rozstřel na iDnes, kde se utkal Tomio Okamura a zastánce islámské obrody, takzvaného saláfismu, Muhamed Abbás. Podle Abbáse rozsudek ukazuje, že jsme ještě nedošli do vyspělé Evropy. Podle mého ta „vyspělá“ Evropa dnes tančí nad propastí, což si uvědomují nejen politici, ale i Evropský soud pro lidská práva, který zcela nedávno potvrdil, že muslimské žačky se musí účastnit kurzů plavání společně s chlapci. Což se ovšem švýcarským muslimům moc nezamlouvá, takže uvažují o založení vlastních škol, které budou dle islámských náboženských zvyklostí.

Pokud ani po tomto nikomu nedochází, že se zde vytváří paralelní společnost, tak už opravdu nevím, co se ještě musí stát, aby někteří procitli a uvědomili si, že požadavky muslimů už nemají nic společného s deklarací lidských práv, protože sami muslimové svými žalobami na to, či ono dávají najevo, že lidská práva jsou pro ně jen nějaký popsaný papír, pokud nerespektuje islámské právo a islám jak cestu k Alláhovi.

Lidská práva, jak je známe a chápeme, jsou založena na rovnosti pohlaví před zákonem. Muslimové svým jednáním dávají najevo, že žena není rovna s mužem. Například ve Švýcarsku nešlo jen o plavání, ale zcela nedávno tam proběhla i kauza, kdy muslimové odmítli podat ruku učitelce, jen proto, že podle islámu nesmí podat ruku ženě. Podobná kauza proběhla před několika měsíci i ve Švédsku a ani tam, přestože Švédsko je „liberální“, ale spíše země nemocná strachem z menšin, tento požadavek neprošel. Začíná to vypadat, že ta přívětivost snaha o to, aby se cizinci v Evropě cítili co nejlépe, začíná narážet na mantinely, které by některé skupiny aktivistů rádi odstranili, ale naštěstí zatím nemohou.

Ta naše malá šátková aféra, také není o lidských právech, ale je to zkušební balónek, kam muslimové ve svých požadavcích mohou zajít a kterou další cestu mohou zkusit. Islámský šátek totiž opravdu není o lidských právech. Šátek muslimky je znakem její náboženské příslušnosti a podobně jako minarety světlem islámu. „Zde je Mohamedovo“. Právo nosit šátek má každá žena, ale mimo muslimek, to žádná žena nepovažuje za náboženský symbol a nedělá jí problémy šátek odložit, protože pro evropské ženy je šátek módní doplněk. A marné je poukazování na to, že ženy v Evropě nosily šátek, protože ani v době, kdy křesťanství bylo určujícím faktorem v Evropě, nebyl šátek náboženským symbolem. Jediné místo, kde žena musela mít vlasy zakryté, byl kostel. Falešné je i poukazování na jeptišky, protože u nich šátek nahrazuje vlasy, o které přichází při postřižinách, kdy se odevzdávají Bohu a vzdávají se světa.

Je tedy paradoxem, že muslimové v Evropě bojují za práva, která jsou běžná v islámských zemích, kde za ně bojovat nemusí, zatímco ne-muslimové ve většině islámských zemí nemají ani desetinu práv co muslimové v Evropě s poukazem na to, že islám. Dokonce i v zemích, jako je Malajsie a Indonésie nemají ti, co nejsou muslimové, stejná práva jako muslimové, byť podle ústavy tomu tak není. Ale to už platilo za komunismu. Sovětský svaz měl také nejdemokratičtější ústavu na světě, a jak to vypadalo? Kdo chtěl práva podle ústavy, tak skončil v gulazích anebo v lepším případě v sovětských psychiatrických zařízeních, protože jen blázen by mohl zpochybňovat sovětský režim a vedoucí úlohu komunistické strany. U nás se o tom dobře přesvědčili Chartisté, kteří nechtěli nic jiného, aby ČSSR dodržovala Deklaraci lidských práv, kterou podepsala v Helsinkách. Smutné je, že někteří z těch Chartistů dnes chtějí výjimky pro ty, kteří nejsou schopni respektovat daná pravidla.

Nám ostatním jen zůstává otázka, proč muslimové v Evropě bojují za něco, co mají doma a proč vlastně šli do Evropy, když chtějí, aby Evropa respektovala to, z čeho odešli. Tohle je totiž něco, co se vymyká všem principům logiky.