Proč bych měl mít soucit s uprchlíky? Proč ne s dětmi s leukémií?

Pomalu každý den jsem médii bombardován o situaci uprchlíku v táborech v Řecku. Neuplyne týden, abych nebyl informován, kolik lidí se utopilo ve Středozemním moři, protože se k nim včas nedostala evropská "cestovka"

Před pár týdny se na mě z reklamy organizace Unicef začaly dívat smutné dětské oči, promlouvající hlasem známých herců, které vypravují o svém těžkém životě. Čas od času se na nějakém serveru objeví článek o podmínkách migrantů v jejich domovských, převážně islámských, zemích. Několikrát do roka se mohu dočíst, že za pár let se dají na pochod desítky miliónů Afričanu, protože v jejich zemích hrozí sucho, za které můžeme my, co žijeme v Evropě, protože se máme dobře a někteří ještě líp. A aby toho nebylo málo, tak když se někdy objeví nějaké problémy s migranty v Evropě, tak se dozvím, že se jedná o psychicky nemocné jedince, ale jinak jejich světonázor je úžasný. Většina z nich chce žít v demokracii, a proto se demokraticky musíme přizpůsobit a respektovat jejich náboženství a životní postoje.

Pokud ovšem neuznám žádný z těchto argumentů, nastává poslední fáze a tou je vymírání Evropy, demografický úbytek a důchodové letadlo. Což je argument zcela falešný, protože o žádné vymírání se nejedná. V Evropě totiž nikdy nežilo více lidí než dnes. Před dvěma sty léty v našich zemích žilo něco přes milión lidí. Pokud se totiž podíváme do historie, tak vždy uvidíme, že v případě blahobytu nějaké společnosti klesá křivka porodnosti a nastává úbytek obyvatel. To se ovšem mění v dobách krize. Jenomže na růstu obyvatel je postaven jeden z největších podvodů a tím je sociální a důchodové zabezpečení.

Nevím, zda si to někdo uvědomuje, ale sociální a důchodové výdaje stoupají rychleji, než je schopnost ekonomiky tyto výdaje nahradit příjmem. Nebo další věc, že počet státních úředníků a zaměstnanců za chvíli převýší počet lidí zaměstnaných v soukromém sektoru, který jako jediný něco produkuje. Protože státní zaměstnanci jsou ve většině neproduktivní, nic nepřinášející a závislí na daních ze soukromého sektoru. A nemluvě o zbytečných a ze státní kasy financovaných neziskových organizací, jako jsou například Hate Free anebo organizace zaměřující se na gender rovnost či rekreologii. Organizace, které mají mnohdy větší vliv než lidmi volení zástupci v demokratických orgánech.

A vrátím se k nadpisu svého článku. V naší zemi žijí desítky tisíc postižených dětí. Nejde jen o leukémii, jsou zde desítky tisíc dětí postižených fyzicky, mentálně. Máme zde desítky tisíc lidí, kteří žijí bez domova. Někteří dobrovolně, další proto, že se dostali do situace, z které nejsou schopni se dostat. V naší zemi žijí desítky tisíc lidí v důchodovém věku, kteří žijí z ruky do pusy a není to proto, že by nedělali. Je za tím stáří a s tím související nemoci, výdaje za léčbu a léky a mají se hůře než lidé, kteří by mohli pracovat, ale nepracují a sociální dávky jim zajišťují celkem slušný standard. Stačí mít děti a nebýt s partnerkou oddáni.

Jestli se máme dobře, tak to není na něčí úkor, ale díky tomu, že to co máme, jsme si vybudovali díky práci a odříkání, nejen naší, ale také našich předků. Pokud mám pomáhat, tak lidem, které vidím kolem sebe. Raději si koupím, pro mě zbytečnou tašku, upletenou mentálně postiženými lidmi než abych viděl, jak moje peníze o kterých nemohu rozhodovat, šly na lidi, kteří se domáhají svých práv a určitého standardu o který se nezasloužili, zatímco lidé co celý život pracovali, si z důchodu nemohou dovolit ani polovinu toho co uprchlíci dostanou v těch kritizovaných uprchlických táborech.

Možná jsem bezcitný a nemám soucit, ale pro mě je košile bližší než kabát. Více mi je líto matky samoživitelky, kterou opustil partner a nic jí nedává, než mladého zdravého arabského muže.

A možná to není bezcitnost, možná to je Maybelline. A kdyby to nestačilo, tak na ostatní je zde MasterCard, ale tu ať použije ten, kdo si svoje dluhy i zaplatí a nechce to po ostatních.