Opravdu máme tak krátkou paměť?

Nejen na blogu iDnes, ale v  celém českém internetovém světě se objevují články, které svým způsobem zlehčují komunistické zločiny, stavíce do protikladu německé koncentrační tábory jako větší zlo. Je to nejen výsměch všem zavražděným a umučeným komunistickým aparátem, ale také nebezpečné hraní s ohněm.

Loňského roku byl v Praze sjezd evropských socialistů, kde předseda socialistické frakce v Evropském parlamentu Martin Schulz řekl. "Když padl někdejší Sovětský svaz, neznamená to, že kapitalismus zvítězil. Když necháme kapitalismus rozhodovat nadále, budou miliony obětí"Zcela nepokrytě je zde řečeno, že je vlastně škoda, že komunistické impérium padlo a zároveň vyjádření, kam vlastně evropští socialisté chtějí směřovat.

Za komunistickým režimem jsou potoky krve, milióny mrtvých lidí, kteří byli popraveni, umučeni, zlikvidování otrockou prací v převýchovných táborech. Nad komunistickým režimem vlají hesla o třídním boji, třídní nenávisti, o teroru proletariátu. Stačí si vzpomenout, jak se komunisté dostali k moci, teror a hrůzovláda za Lenina a posléze za Stalina, kde jsou vidět gulagy, přesidlování národů, vyvražďování vesnic, kde se lidé odmítli podrobit kolektivizaci.

Jízdenky do pracovních táborů byly mnohdy jen jednocestné a v papírech dotyčných ani nemusela být poznámka „Návrat nežádoucí“, jako tomu bylo u vězňů nacistického Německa.

Nacismus a komunismu jsou jen dvojčata stejných rodičů. Marxismu, primitivního darwinismu, vycházející ze sociální demokracie. Komunisté se rozešli se sociální demokracii pro její neradikálnost a přesvědčení sociálních demokratů, že socialismus jde nastolit postupnými kroky za pomoci parlamentní demokracie. Nacisté se zase rozešli se sociální demokracii pro její internacionální charakter a svůj socialismus chtěli vybudovat na národnostním základě.

Jestliže nacisté viděli jako škůdce a nepřítele židovský národ, komunisté pro změnu měli za své nepřátele každého, kdo měl majetek, kdo podnikal a zaměstnával lidi, soukromé rolníky a intelektuální elitu národa. Jedni vyhlazovali na základě národnostním, druzí na třídním rozdělení společnosti.

Jestliže Stalin nedosáhl dokonalosti nacistických koncentračních táborů a průmyslového vyhlazování obyvatel, tak si to komunistický režim vynahradil méně dokonalými, ale stejně účinnými prostředky. Těžkou prací v nelidských podmínkách, umělým vyvoláním hladomoru, hromadnými popravami.

Bestiální zavraždění carské rodiny, včetně dětí, samo svědčí o tom, co byli komunisté. Stejná hovada jako dozorci v koncentračních táborech. Dva levicové, teroristické režimy nikdy nemohli existovat vedle sebe, oba režimy měly stejné ambice rozšířit svoje představy a ideologii do celé Evropy a potažmo světa.

Vydávat dnes Rusko jako oběť Hitlera pomáhá socialistům relativizovat zločiny komunismu a dokonce je i ospravedlňovat. Bohužel, Rusko nebylo oběť Hitlera, toho Hitlera, kterému Stalin pomáhal vybudovat armádu za pomocí dodávek oceli, ropy a umožnění zkoušek německých zbraní na ruském území.

Rusko nebylo oběť. Bylo partnerem Německa při hrůzné šachové hře o moc, ve které přestaly platit veškerá pravidla, a platilo jen jedno. Vítěz bere vše.