Pan Polický se snažil ve svém sedmiblogovém seriálů dokázat, že odpůrci islamizace jsou v podstatě nevzdělaní pitomci, kteří nechápou demokracii, islám, multikulturalismus. Prostě, že jsou to lidé, kteří vaří z vody a jdou proti svobodě projevu, proti demokracii a náboženské svobodě.
Nebudu rozebírat všech sedm dílů tohoto naivního seriálu.
Zaměřím se na pár věcí.
- Za to jaký je islám nemůže islámský nauka, ale pouze muslimové, co nepochopili učení islámu a islám zneužívají.
To je čistá a častá manipulace, pramenící buď z neznalosti islámské nauky anebo ze snahy obhájit neobhajitelné, nálepkování oponentů a bagatelizováním toho co se ve jménu islámu děje. Islám a islámská nauka je postavena na třech pramenech (u sunnitského, ale částečně i šíitského islámu), Koránu, Sunně (sbírka Prorokových výroků) a životopisu Mohameda od od Ibn Isháka. Tyto prameny jsou základem pro islámskou teologii a islámské právo. Vše co je v těchto pramenech je nezpochybnitelné. Korán ze své podstaty, výroky Mohameda a jeho životopis proto, že Prorok nemohl jednat jinak, než jaká byla vůle Alláha. Islamisté je nechovají proti Koránu, nechovají se proti Sunně a nechovají se ani proti islámskému právu. Stejně tak se nechová jinak ten, kdo říká, že v islámu je tolerance (ovšem tolerance v jiném smyslu, než jak je chápána v našem zeměpisném prostoru)
Pan Polický se snaží dokázat, že islám není ideologie. Bohužel se mýlí. Islám je nejen náboženský, ale také politický systém. Politika nejde v islámu od náboženství oddělit, protože musí být v souladu s islámským právem, islámskou naukou, Koránem a výroky Proroka Mohameda. Je omyl všech, kdo se na islám dívají stejně jako na křesťanství, kde oddělení věcí profánních a náboženských je od samého počátku. Což v důsledku vedlo k sekularizaci a oddělení církve od státu, byť se světská a náboženská složka v minulosti prolínaly.
- Na multikulturalismu je postavena Evropa a multikulturalismus zde byl vždy.
Částečná pravda. Antický Řím, středověká Evropa byly a částečně i Novověk, byly období, kdy se zde potkávaly různé kultury. Kultury, které se vzájemně obohacovaly. Přesto tyto kultury byly podřízené jednotnému zákonu. Nejdříve Pax Romana, potom zákonům Christianitas. Z počátku i v Novověku, ale zde se více než univerzální pohled, začalo prosazovat národnostní hledisko a tím i kulturní. Soudobý multikulturalismus není nic jiného než marxismus v novém kabátě. Levicová představa, že sociálním inženýrstvím jde dosáhnout všeho, včetně vytvoření nového člověka.
Představa, která se v různých variantách vrací zpět od dob „Osvícenství“, přes komunismus a nacismus.
A poslední myšlenka pana Polického, kde polemizuje s argumentem, že v domě se musí nájemník chovat podle určených pravidel. Případně host na návštěvě.
To docela pan Polický ujel. Protože od nepaměti se říká…. „Můj dům, můj hrad“. Ne nadarmo. A neplatí to jen v užším smyslu na rodinu, případně majitele činžovního domu, ale v širším i na stát. Pouze majitel domu, pouze občané státu, mají právo určovat pravidla vzájemného soužití. Ne příchozí, ne host.
Nevím, jak by se panu Polickému líbilo, kdyby do jeho bytu přišel někdo cizí a začal se v něm roztahovat a určovat panu Polickému co má dělat a vymezoval mu prostor k životu. Asi moc ne. Dokonce si myslím, že pan Polický by takového člověka vykopnul z bytu. Ale to on si nepřizná, za to bude ostatním nastavovat svoje pokřivené zrcadlo.
