Není rasismus jako rasismus

Na diskuzi pod mým článkem o soudním procesu se žháři z Vítkova se na mě snesla kritika, že zlehčuji celý případ, že mám chuť osvobodit obžalované, že jsem fašista. Dobře, každý má právo na vyjádření svého názoru a nemám potřebu a ani chuť omlouvat, anebo obhajovat svůj postoj. Když v očích některých jsem fašista, tak to nezměním a nikomu to ani nehodlám vymlouvat

Případ Natálka budí emoce a je to zcela pochopitelné, protože se jedná o nevinné dítě. Neznám nikoho ve svém okolí, komu by ten žhářský útok dělal radost. Většina lidí nevidí romské dítě, ale prostě dítě, na rozdíl od různých aktivistů, politiků a novinářů. Tak kde je ten skrytý rasismus? Více rasismu ve smyslu odlišování lidí podle rasy a etnika vidím mezi multikulturními zastánci, lidsko-právními a romskými aktivisty.

Ve stínu případu z Vítkova, který se táhne již rok, se stalo mnoho jiných kriminálních deliktů s rasovým podtextem. Naposledy před měsícem, kdy byl zbit a okraden chlapec mladistvými Romy, a i tento útok policie vyšetřuje jako trestný čin s rasovým podtextem. O tomto případu začala media informovat až po té, co jej nebylo možné dále držet v tajnosti. Informovat? Ne, bagatelizovat. Titulky o tom, že tento případ je vodou na mlýn extremistům, až po snahu ukázat, že se vlastně jednalo jen o obyčejnou zlodějnu.

Podobně jako když skupina Romů přepadla nic netušící hosty v restauraci na Kroměřížsku, kde touto skupinou byli návštěvníci brutálně zmláceni, a hostinec byl zdemolován.  Ticho po pěšině a případ byl zameten pod stůl jako přestupek, a moderátorko Novy zlehčen slovy o chlapcích co neudrželi své mužské pudy na uzdě. A dalo by se pokračovat, ale to není smyslem mého článku.

Zatímco na jedné straně je požadavek na exemplární potrestání pachatelů žhářského útoku, tak na druhé straně se o věcech taktně mlčí, případně se zlehčují.  Jestli se novináři a politici drží hesla, že když se o problému nemluví, tak neexistuje, tak se pak nemohou divit radikalizaci společnosti a vzrůstající nevraživosti vůči jedné skupině obyvatel.

V této společnosti skutečně existuje rasismus, ale rasismus vytvářený za pomoci politiků, medii, romských aktivistů, kdy se neřeší příčiny útoků, jako se stal ve Vítkově, ale pouze důsledky.  Je paradoxem, že cizinci, kteří přichází z kulturně odlišných zemí, jako je například Vietnam anebo Čína, nemají problémy jako skupina lidí, která zde žije několik desetiletí.

Nechci se pouštět do planých úvah, že rodina ve Vítkově si mohla za útok sama. Nemohla. Vina leží na těch, kdo neřeší problémy a nahrávají radikálním skupinám, které berou věci do svých rukou.  Neustálé omlouvání romské menšiny, bagatelizování kriminality v této skupině a dávání viny za problémy této skupiny majoritě, vede jen k větší nenávisti a nevraživosti.

Když znovu vezmu Vietnamce, kteří sem přišli před pár lety, tak je zde diametrální rozdíl v jejich přístupu k práci, ke vzdělání jejich dětí, z nichž mnozí studují, a úspěšně, na vysokých školách, aniž potřebují ministerstvo pro menšiny anebo integrační programy.

Dokud si všichni ti sociální inženýři neuvědomí, že chyba je v romské komunitě, že by to měla být romská komunita, která by měla sama chtít, tak se nikam nedostaneme a budeme se pořád bavit o bílém rasismu, který však nemá příčiny v rasové nesnášenlivosti, ale v chování jedné skupiny, jejíž kriminální a rasové delikty jsou zlehčovány.

A v tomto více než kde jinde platí, že když dva dělají totéž, není to totéž.