Nabídni migrantům prst a budou chtít celou ruku

Život je krutý. Nevím, zda přímo k uprchlíkům, ale k lidem, kteří uprchlíky přijímají zcela jistě. A nemyslím zrovna ty, kteří uprchlíkům pomáhali a uprchlíky byli zavražděni. Jako například dcera zaměstnance Evropské unie. (1)

Jde o menší problémy. Dalo by se říci marginální, vzhledem k tomu, že tito lidé utíkají, dle vlastních slov, z oblastí, kde jim hrozí nebezpečí a možná i smrt. Prostě jedněm vadí ubytování, druhým pomalé vyřizování jejich žádostí o azyl. Zatímco v Německu jde ve většině případů o stížnosti uprchlíků na pomalé vyřizování žádostí o azyl. Případně, že místo azylu dostanou jen ochranu, tak ve Švédsku uprchlíci požadují domy. Nejlépe asi rovnou zařízené a k tomu solidní příjem ve formě sociálních dávek.

Takový Syřan Mahmoud má jasno. Nedostal velký dům, je panic a s bytem, který dostal, nemá šanci si najít přítelkyni. To je v jeho 25 letech opravdu velký problém. Zajímalo by mě, kolik mladých Švédu v jeho věku dostane byt anebo dokonce dům od státu zadarmo. Je paradoxní, že si nestěžuje, že nemá práci, aby si mohl na velký dům vydělat, možná ne na jeho zaplacení v hotovosti, ale třeba jen na splácení hypotéky. Nevím, zda si tento mladík uvědomuje, že i ten byt co dostal, platí lidé, kteří každý den chodí do práce a odevzdávají ze svého platu výpalné sociálnímu státu. Nejspíše ne.

A zde je problém Evropy, všichni mají nárok na nějaké právo. Právo na bydlení, právo na slušný život, právo na azyl, právo na nového křečka, když toho původního sežrala kočka. Prostě právo, právo, právo……, a kde je povinnost. Ta je xenofobní? Běž pracovat, udělej něco pro sebe, jak si usteleš, tak budeš spát a křesťanské „Kdo nechce pracovat, ať nejí“.

Kdysi jeden jezuita napsal: „Je jasné, že když někdo hladoví, tak mu nedáš prut, ať si jde nachytat ryby. Nasytíš ho a pak mu dáš ten prut.“

Nejspíše nemyslel, že chleba budeš dávat několik měsíců, let, celý život, ale myslel, že poskytneš to nejnutnější, co člověk v nouzi potřebuje. Jenomže také to psal v době 18 století, kdy lidé byli zvyklí se starat o sebe a nespoléhat na druhé.

Nemám moc rád Haška a jeho Švejka, ale vždy, když čtu něco podobného, jako jsou stížnosti uprchlíků, tak si vzpomenu na jeho karikaturu polního kněze Katze, který hoduje a říká….“To se nám to hoduje, když nám ostatní půjčují“ s trpkým dovětkem, že dnes mnozí hodují a ostatní se jim na ty hody skládají, aniž by dotyční věřitelům někdy museli skládat účty. Zatímco feldkurát Katz se zadlužoval, aby mohl hodovat, tak Evropané se zadlužují, aby mohli hodovat ti, kterým poskytli pomoc a ochranu.

Není to ani sto let zpátky, kdy lidé odcházeli do Ameriky za lepším. Ti lidé tam nepřišli s nataženou rukou a požadavky na byt a stravu. Ti lidé tam přišli pracovat, vydělat peníze a díky tomu zlepšit svůj život. Ať už v Americe anebo po návratu domu Tito lidé byli pohonem americké ekonomiky a druhotně i té evropské. V současné migrační vlně jsou lidé, kteří jdou také za lepším, ale s požadavky co jím má Evropa zajistit, aby se lépe cítili. To, jak se cítí Evropané je nezajímá, a dokonce je vyzývají k vystěhování, když se jim to nelíbí.

A to jsou ti tišší a pokorní?

Anebo to je tak, že: „Čin čertu dobře, peklem se ti odmění?“ aneb, „Za dobrotu na žebrotu“

(1)