Na levici je nejhorší, že nectí svobodu druhých

Blíží se parlamentní volby a nervozita v Lidovém domě stoupá. Zatímco ostatní strany se začaly smiřovat s tím, že vítězem se stane strana, která své sliby vytahuje jako kouzelník králíky z klobouku, tak spolek kolem oranžového Mesiáše začíná kolem sebe kopat a obviňovat a hledat škůdce, jež se opováží zpochybnit zatím ještě nevyřčenou vedoucí úlohu ČSSD.

O útoku pana Paroubka směrem k církevním představitelům se toho napsalo hodně. Chápu, že nepřímý vzkaz, nevolte ČSSD, je pro pány z Lidového domu nepříjemný, ale bohužel anebo spíše bohudík pro všechny ostatní, pořád zde existuje svobodná politická soutěž a pan Paroubek je její součástí, přestože by chtěl být jejím arbitrem.

Levicovým stranám nevěřím. Vzhledem k evropské historii ani nemám důvod. Od samého počátku svého vzniku je to levice, která se snaží přetvořit společnost v jednolitou masu, diktovat všem jak mají žít, určovat pravidla soužití, rozhodovat, jakým způsobem by měl každý jeden myslet. A je vcelku jedno, jestli své představy levice prosadí násilným způsobem anebo pozvolným narušováním tradičních hodnot. Výsledek je ve svém důsledku stejný.

Jen ten druhý je účinnější, protože pozvolná a nenásilná indoktrinace, zakrytá útoky proti všem, kdo mají jiný názor, jako proti nepřátelům, kteří lidem odpírají sociální vymoženosti a práva a prokládaná líbivými frázemi, se nakonec stane přirozenou součástí společnosti, aniž by si většina lidí uvědomila, že svoboda cestování je nakonec jejich jedinou a poslední možností.

Jak důsledná a nakažlivá je tato plíživá totalita je možné vidět i u pravicových politiků, kteří, aby nebyli nařčeni ze zastávání některých názorů a postojů, (účinné jsou -  fašista, xenofob, ultrapravičák, zpátečník, homofob a jiné), tak přejímají slovník levice, stejně jako argumenty. Z lidských práv se tak stává fraška, kdy lidská práva jsou vykládána v duchu levicových stran a jejich odnoží, přetavených do lidsko-právních organizací, většinou neziskových, žijících z dotací ze státní pokladny.

Výsledky jsme v poslední době mohli vidět. Předpokládaná návštěva pana Wilderse v České republice a následné reakce, kdy i pan Přemysl Sobotka, velký to pravičák, zachoval se jako exponent multikulturního hnutí. Útoky, proti dnes již zesnulému prezidentovi Polské republiky, panu Kaczynskému, kdy byl obviňován z nacionalismu a mnohdy i klerofašismu. Být patriotem je totiž asi špatné, protože to neodpovídá socialistickému internacionalismu, stejně jako zastávat určité tradiční hodnoty je pro současnou levici (a ustrašenou pravici) znakem fašismu. To v lepším případě.

V tom horším se najdou ochotní psychiatři, kteří neváhají zneužít svou odbornost, aby dotyčného prohlásili za nesvéprávného – případ pana prezidenta Klause v kauze podpis Lisabonské smlouvy.  I tento způsob likvidace politických oponentů je vynálezem levice, hojně uplatňovaným v bývalém táboře komunistických zemí.

Ojedinělé hlasy politiků poukazující na současný vývoj jsou dnes umlčovány, případně když nejsou zesměšňovány, tak nejsou rovnou ani zveřejněné.  Je přeci jiná doba a co mají ti staromilci vůbec říkat, že?

Jen abychom jednou neříkali. „To bylo tenkrát, kdy se ještě mohlo říci, že komunismus byl zločin a nebylo to zločinem“.