Může církev kecat do politiky?

Komunista Janeček napsal článek s názvem, díky restitucím je Církev aktivně politická. Jeho článek vyznívá tak, že Církev by měla mlčet a nevyjadřovat se. Nejspíše v duchu zákonů, které komunisté přijali po puči v roce 1948.

Pan Janeček asi zapomněl, že křesťanů je v této republice 1,2 mil. a jeden milión tvoří křesťané katoličtí. To je více než deset procent obyvatelstva. Tyto lidé jsou v církvi. Ať katolické, tak v protestantských. Jsou to lidé, kteří nejsou v církvi kvůli svým přáním, ale proto, že přijímají učení té, či oné církve, ať se to týká teologické nauky, nebo mravní, nebo prostě jen proto, že jim Ježíš je bližší než Lenin.

Těchto deset procent lidí má právo mluvit do politiky a to ústy svých představených. Kdo jiný by také měl za křesťany mluvit. Mají právo veřejně mluvit a prezentovat svoje názory a svůj vztah k politice. Měli to od svého počátku a to i během pronásledování v Římské říši, i během pronásledování během komunismu. Jen během komunismu a nacismu  byli likvidování za názor a příslušnost k Církvi. I za Diokleciána křesťan nemohl být pronásledován, pokud nedošlo k udání a prokázání, že nechce obětovat bohům.

Za vaší vlády jste křesťany pronásledovali, 7200 jeptišek, 2300 mnichů, které jste vyhnali z klášterů jsou svědci. Většina z nich již mrtvých, stejně jako vámi popravení kněží. Tenkrát se vám dařilo, aby Církev nekecela a když, tak jste nám intervenovali arcibiskupa Berana, vraždili kněží, Trochta, Bula , Toufar atd.

Ano, za vaší vlády církev nemohla nic říkat a kdo říkal, přišel o státní souhlas a šel k lopatě anebo do kriminálu.

Ne pane Janečku, nejsou to restituce, je to svoboda, co umožňuje Církvi mluvit a jsem tomu rád. I když komunistům se to nelíbí, ale to není problém křesťanů.